Článek
Ještě před půl třetí nebylo jasné, kolik pejskařů sem dorazí na akci nazvanou Sváteční cvičení s pejsky.
„Pozvali jsme dvě stě osmdesát lidí, přátel a kamarádů, kteří za třináct let naší činnosti prošli našimi soustředěními nebo pravidelnými výcviky. Opravdu jsem netušil, kolik z nich dorazí,“ řekl Libor Macháček z občanského sdružení DOGMA, které se soustředí na soužití člověka se psem či jiným zvířetem ve společnosti, canisterapii, na výcvik i přednášky.
A pozvaní přijeli z celé republiky, pejskaři i s životními partnery, dětmi či vnuky. A samozřejmě s hlavními aktéry – německými ovčáky, retrívry, německým boxerem, hovawartem, cane corsou, anglickým bulteriérem, foxteriérem, greyhoundem zachráněným z Anglie, kde doběhal chrtí dostihy, briardem a dalšími velkými i malými psy.
Pes je sice nejlepším přítelem člověka, ale radost z takového soužití nepřichází jen tak. Pes bývá obrazem svého pána a jeho důslednosti ve výchově. Možná vás překvapí, že vrtění ocáskem není prostě jen projevem radosti psa, jak to většina z nás vnímá, ale jeho způsobem, jak dát o sobě vědět. Když nám pes šlape po nohách, je to jeden z projevů jeho snahy o dominanci. A když se do nás na návštěvě přátel zhurta pustí čivava, patrně jsme psíkovi zabrali „jeho“ křeslo. A není pravda, že každý retrívr je prostě skvělý bezproblémový rodinný pes.
„Důsledností dosáhnete opravdu prima vztahu se psem. Nemáte stres, že váš pes pokouše sousedy. Každému, kdo na výcvik přichází, připomínám, že výchova psa je hlavně o výchově jeho majitele. Je o nás samotných,“ řekl Libor Macháček. K dobru dává, že jej jako malého kluka pokousal cizí pes a strach v sobě překonal teprve jako mladý muž.
Libora Macháčka jsem poznala před mnoha lety ve Žďárském Potoce na Rýmařovsku, kam přijel se svými psy a speciální čtyřkolkou za dětmi nevidomými, s dětskou mozkovou obrnou, mentálním hendikepem a dalším zdravotním znevýhodněním. Přijel tam, aby dětem dopřál zážitek z projížďky, aby jim pomohl překonat strach z neznámého. Byl to vážně skvělý den mezi skvělými lidmi.
DOGMA se soustředí na canisterapii, polohování hendikepovaných na tělech psů či v jejich přímé blízkosti. Libor společně s manželkou Andreou - a někdy i dalšími členy sdružení - jezdí do stacionářů, škol, domovů důchodců a jiných míst, kde pomáhají a kde je všichni rádi vidí. Jejich speciálně vycvičení psi rozdávají spoustu radosti. Pomáhají lidem vystoupit z vnitřní samoty, najít znovu kontakt s životem, okolím, blízkými.
Úterní sváteční odpoledne v areálu Kamence - penzionu a restaurace v Jilešovicích - bylo skutečně příjemným setkáním lidí, kteří mají podobné zájmy, koníčka. Cvičení na ploše hřiště navečer završilo ještě krátké posezení u táboráku, při opékání špekáčků. A nemylte se, těch bylo sice víc než dost, ale jen pro lidi. I když uzeniny psům nadmíru voněly, do psí misky prostě nepatří, a to ani jako pamlsek z ruky.
