Hlavní obsah

Slavnostní ceremoniál Odemykání Tiché Orlice zahájil vodáckou sezonu

Novinky, Stanislava Dvořáková

V sobotu 6. dubna se sešli příslušníci vodáckého sportu, aby absolvovali první letošní vodní trasu a ponořením symbolického klíče otevřeli nastávající sezonu víkendů na vodě.

Foto: Pavel Bartoš

Nakonec se celá flotila sešikovala a odvážně vyplula na dobrodružnou 15 km dlouhou pouť.

Článek

Jaro letos nastoupilo nečekaně rychle, aby přírodu probudilo k novému životu. Řeka Tichá Orlice proplétající se rašící zelení jako by již jen čekala na své kamarády. Vodáci pochopili a k šumícím vlnám přidali zvuky houslí a kytary, a tím otevřeli nadcházející sezonu na vodě.

V sobotu v ranních hodinách zhruba 30 vodáků převezlo 12 lodí do Letohradu, odkud naplánovali k provedení slavnostního ceremoniálu Odemykání řeky Tiché Orlice 5 kilometrů dlouhou zkušební plavbu.

A nebyla to zkouška po zimním odpočinku nikterak lehká. Navíc Orlice se podílela na kritických situacích místy s nebezpečnými prudkými vlnami. To se nakonec stalo osudným třem méně zkušeným posádkám, jejichž členové tak dostali příležitost vyzkoušet si teplotu vody ústecké řeky.

Však na uvítanou otevřené Tiché Orlice přijeli mimo ústeckých vodáků, posádky z Vysokého Mýta, ale také z Ústí nad Labem, Orlové a Bušperku. V opravdovém Nebíčku (název části obce Hnátnice) po poskytnuté přátelské péči komandérem velícího štábu, alias Jánem Bajusem, zahřátím opečenými špekáčky přímo na lodi, mohl být uskutečněn hlavní bod programu.

Slavnostními fanfáry, zastoupenými houslemi a kytarou, s doprovodem vztyčených pádel k pozdravu řeky, všech vodáků a milovníků vody, admirál Jarda Martinec přistoupil s tradicí opředeným velkým dřevěným klíčem k hladině řeky, kterou jeho otočením otevřel.

„Hurá, vivat léto, vivat Tichá Orlice,” znělo nejen z řad nastoupených vodáků, ale i od dalších členů z mostu, kteří pro tuto otevírací akci raději zvolili jistou suchou jízdu na kolech.

Dalších 8 kilometrů plavby, v přírodní kulise sklánějících se větví stromů, třpytících se kočiček a vlajících jehnědů, do cíle v tábořišti a loděnici v Cakli nedaleko Ústí nad Orlicí, uběhlo opravdu jako voda. Romantiku vodní cesty jen narušovaly popadané větve z důsledku řádění vichřice Eberhard i nepolepšitelných lidských bytostí, kdy najednou připlavala PET lahev z jedné strany a jakási plastová krabice ze strany druhé.

Do řeky nepatřičné předměty rychle plnily projíždějící kánoe. Obětí se tak stala i nově pokřtěná bílá kánoe, která hned při první plavbě prošla prověrkou, kolik toho unese.

Jak rčení praví - konec dobrý, všechno dobré - všichni ve zdraví i dobré náladě dopluli, vyložili asi 30 kilogramů vyloveného odpadu a v útulné restauraci tábořiště v Cakli vyprávěli příběhy vodácké latiny, zpívali a veselili se až do půlnočního času.

Reklama

Výběr článků

Načítám