Článek
Využili jsme vzácné příležitosti a Uršuly Klukové se zeptali, jaký vztah má k Hradešicím? „Miluju Šumavu a musím říct, že tady, v Hradešicích, jsme trávili hodně času. Jezdili jsme na zájezdy a tady jsme třeba i týden bydleli. V téhle hospůdce U Sv. Antonína samozřejmě nejsem poprvé. Byla jsem tady ještě než byla restaurace otevřená. Když to tady Slávek koupil a všechno předělával, byla jsem tady jedna z prvních. Měli jsme spolu podobný vztah k přírodě, takže on se chtěl vlastně pochlubit. Samozřejmě tady, v Hradešicích, je to nádherné,“ řekla Uršula Kluková.
Herec Miloslav Šimek (1940 - 2004), ikona českého humoru, vstoupil do podvědomí mnoha obyvatel tohoto kraje nejen svými humoristickými scénkami, ale také jako majitel restaurace U Sv. Antonína, která vždy jedou za měsíc praskala ve švech v očekávání veselého večera se známou osobností. „Později, když tady Slávek dělal zábavné večery, jsem tu také několikrát vystupovala. Jednou jsem tady dokonce zpívala a stála na pípě,“ pochlubila se Kluková.
Jak vzpomíná na léta, kdy tvořila s Miloslavem Šimkem oblíbený tandem? „Vzpomínám na to velice ráda. Pracovali jsme spolu celých šestnáct let. Je to samozřejmě kus mého života a musím říct, že jsem se od Slávka naučila strašně moc. A hlavně čeho jsem se naučila nejvíc, je pokora. Protože to, co jsme prožívali, bylo krásné, ale to jsme si tenkrát neuvědomovali. To si člověk uvědomí, až když už to není... Slávek byl jeden z mých nejlepších šéfů, které jsem měla, právě proto, že věděl, co chce. Vždycky měl na nás, na mne a Jirku Krampola, velké nároky. Když jsme zkoušeli nové věci, nebo třeba improvizovali na jevišti, samozřejmě to bylo vítané. Vlastně jsem si dělala, co chtěla, a vždycky to nějak vyšlo. Mám na to moc krásné vzpomínky,“ tvrdí herečka.
Uršula Kluková byla první žena, kterou si Šimek do tandemu vybral. „Samozřejmě, že mě to potěšilo, protože Slávek neměl rád herečky, takže v souboru žádnou neměl. V roce 1979, když byl ještě v Semaforu Petr Nárožný, tak Slávek s Luďkem Sobotou napsali hru. A napsali tam roli pro herečku. Ale žádnou neměli. Já tenkrát hrála v Semaforu u Pepíka Dvořáka a znala jsem se dobře s Luďkem Sobotou, protože jsme spolu hráli v divadle v Ústí nad Labem. A Luděk řekl Slávkovi, že mě dobře zná a že by se mnou vydržel, protože nemám manýry jako mají herečky. Tak mě Šimek oslovil. Naše setkání bylo osudové!
Tehdy jsem se zrovna pohádala s Pepou Dvořákem kvůli fotce. Řekla jsem mu: „Když nejsem dobrá na fotku, tak s Tebou nebudu hrát.“ A práskla jsem dveřmi! Tu jsem si uvědomila, že jsem vlastně skončila v Semaforu. A právě v tu chvíli šel po chodbě Šimek a povídá: „Jé, Uršulo, to jsem rád, že vás vidím. Zrovna jsem se vás chtěl zeptat, jestli nechcete u mě hrát.“ Já řekla: „Ano, chci!“ - On řekl: „Počkejte, rozmyslete si to.“ - Odvětila jsem: „Nic si nepotřebuju rozmyslet. Já chci s vámi hrát.“
Všechno vlastně začalo tak, že mě Slávek obsadil do jedné hry a už jsem s ním zůstala šestnáct let,“ zavzpomínala Uršula Kluková.
