Článek
Jackson zpočátku vystřídal různá zaměstnání, ale vzhledem k tomu, že jeho otec byl zakladatelem a ředitelem divadla Borderline Theatre Company a Daniel byl od dětství v divadle jako doma, dalo se čekat, že časem i on skončí i divadla. A také k tomu došlo.
Nestal se sice hercem ani režisérem, ale dramatikem. Psaním divadelních textů se zabývá od roku 2006. Přitahují ho zejména krize mezilidských vztahů, důležitou roli v jeho hrách hraje ironie a černý humor, nevyhýbá se ani tabuizovaným tématům.
Jeho první celovečerní hrou byla Zeď (The Wall), která měla premiéru v roce 2008. V témže roce bylo uvedeno drama Out on the Wing, zabývající se homosexualitou ve fotbale. V dalších letech měly premiéru hry The Ducky (2009) a Chooky Brae (2010), navazující na Zeď a tvořící s ní trilogii, která se zabývá složitostí dospívání několika mladých lidí v zapadlém skotském městečku. Rovněž v roce 2010 byl uveden Můj romantický příběh (My Romantic History), který má i rozhlasovou verzi. Z roku 2011 pochází část rozsáhlého souboru textů Šedesát šest (Sixty six), kdy autorovi byly inspirací jednotlivé kapitoly Bible krále Jakuba.
Nejnovějším Jacksonovým hraným dílem je Figarova svatba (2012), klasické dílo, transformované do crazy komedie. U nás měla premiéru 19. června 2015 v Mahenově divadle v Brně v režii Tomáše Svobody a za přítomnosti autora. Ten zavítal i na speciální tiskovou konferenci, která se v divadle konala 22. června. Otázkami ho zasypala zejména dramaturgyně Ilona Smejkalová.
Jackson působí dojmem úspěšného a sebevědomého člověka, kterého nic nerozhází, je nad věcí a má smysl pro humor. Je to vidět i z jeho odpovědí:
Jak často jezdíš na inscenace svých her do zahraničí?
Když mě pozvou, tak jedu.
Jak na tebe působí tvoje hra v řeči, které nerozumíš?
Lépe než v té anglické. V té mám totiž nutkání do hry zasahovat a měnit ji.
Vadí ti úpravy a zásahy do tvých textů?
Když dojde překladatel k názoru, že je třeba to někde zkrátit, tak ať to zkrátí.
Kde hráli tvoji hru nejdál?
Otázka je, je-li dál Japonsko, nebo Austrálie. Austrálie je jedinou zemí, kam mě pozvali, ale nejel jsem. Tím opravuji předešlou odpověď, že jedu všude, kam mě pozvou. Tady by to totiž znamenalo sedět 24 hodin v letadle, pak dvě hodiny v divadle a zase 24 hodin v letadle. To jsem odmítl. A pokud jde o Japonsko, tak tam mě ani nepozvali.
V závěru ještě padla otázka, jak se mu u nás líbilo. „Co čekáte, že řeknu? No ale vážně. Jste tady vstřícní, extrémně pohostinní a máte výborné pivo. Doufám, že se sem brzy vrátím. Je to jedna z nejkrásnějších zemí, kde jsem byl.“
Z tiskové konference
Nejvíc se ptala Ilona Smejkalová (vpravo)
