Hlavní obsah
Holmesova socha ve švýcarském Meiringenu Foto: Vratislav Konečný

Sherlocka Holmese zabitého ve Švýcarsku musel na přání čtenářů spisovatel Doyle oživit

Detektivní žánr byl v plenkách, kriminální romány Arthura Conana Doyla udávaly tón. Neomylný Sherlock Holmes s doktorem Watsonem přinesl nebývalý úspěch, ale autor detektivek měl větší ambice. Chtěl se věnovat vážnějším tématům, lákala ho i fantazie, román Ztracený měl nečekaný ohlas.

Holmesova socha ve švýcarském Meiringenu Foto: Vratislav Konečný
Sherlocka Holmese zabitého ve Švýcarsku musel na přání čtenářů spisovatel Doyle oživit

Neomylný detektiv ho přestal bavit, proto se ho rozhodl sprovodit ze světa.

Vynikající příležitost mu poskytlo Švýcarsko, kam jezdil Doyle na dovolenou. Z okna hotelu měl výhled na reichenbašský vodopád padající stovky metrů po strmé skále. Místo jako stvořené pro závěrečnou scénu, kdy spolu zahynou dva největší soupeři, geniální detektiv a král zločinu, neustálý Holmesův protivník profesor Moriarty.

Holmes je nesmrtelný, byť ho na pár let autor doslova pustil k vodě. Ač mrtvý, stále žije, objevuje se v moderním pojetí, Holmese znají i nejmladší generace, i když ve zcela jiném než temně anglickém podání z dob Psa baskervilského.

Holmesovo muzeum

Vysoko ve skalách u reichenbašského vodopádu ve švýcarském Meiringenu  prosvítá bílá hvězda. Označuje místo, kde podle Doyla mělo dojít ke smrtelnému zápasu. Scéna je vyobrazena na poštovní známce, můžete ji vidět v Holmesově muzeu, jež je kopií toho londýnského v 221 B Baker Street.

Na náměstí před muzeem stojí bronzová Holmesova socha, hotely jsou tu nazvány podle něho. Na Holmesovi se stále vydělává. Přitom měl namále. Prožil zmrtvýchvstání, což není zrovna obvyklé. 

Holmesem znavený Doyle vyhnal své protagonisty vysoko do skal. Proč tam, v době, kdy ještě nejezdila unikátní lanovka, je otázkou. Ale pád do hučících vod je nádherné entrée.

Utopím je oba

O smrti Holmese přemýšlel Doyle už dlopuho. Vzpomíná na to jiný úspěšný viktoriánský spisovatel Silas Kitto Hocking, který rovněž trávil léto v Meiringenu, dokonce ve stejném hotelu. Prý se mu Doyleovo rozhodnutí vůbec nelíbilo, protože jeho knížky se Sherlockem Holmesem měl velmi rád.

„Poslyšte, není to poněkud tvrdé ke starému příteli, který vám přinesl slávu a jmění?“ zeptal se. Arthur Conan Doyle měl Hockingovi odpovědět, že se už definitivně rozhodl a že jen hledá způsob, jak jeho literární osud naplnit.

Oba muži spolu často vycházeli na dlouhé túry až k ledovcům. Jednoho dne v obtížném horském terénu došli k obrovské průrvě v ledovci, a tu Hockinga napadlo: „Když už ho chcete nechat zemřít, tak proč ho nepošlete právě sem, do Švýcarska, a nenecháte ho zahynout tady v horách? Bude to dramatické a romantické současně. A nebudete muset popisovat žádný nudný pohřeb.“

Vraťte nám Sherlocka

Doyle tak v roce 1893 učinil, ale přepočítal se. Na nátlak nakladatelů a čtenářů z celého světa Sherlocka Holmese za pár let, v roce 1903, musel znovu oživit.

V dalším díle detektiv tudíž zázračně přežil smrtelný pád do hlubin vodopádu tak, že se mu podařilo zachytit se za kořeny stromu. Od té doby Holmes stále žije a v Meiringenu z toho mají radost.

Nejen lékař a spisovatel

Doktor Sir Conan Doyle (1859-1930) první veřejně vystoupil pro změnu korunovační přísahy ve snaze odčinit křivdu vůči anglickým katolíkům; první varoval před hrůzami letecké a ponorkové války. Propagoval stavu tunelu pod Lamanšským kanálem. z jeho popudu byly do anglické armády zavedeny ocelové ...

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků