Hlavní obsah
účastníci při proslovu předsedkyně Foto: Josef Kubíček

Setkání členů klubu důchodců

Většina bývalých pracovníků Dílen pro opravu železničních kolejových vozidel v Ostravě Přívoze, později Železničních opraven a strojíren (ŽOS) a naposledy Ostravských opraven a strojíren (OOS), byla organizovaná v železničním odborovém hnutí.

účastníci při proslovu předsedkyně Foto: Josef Kubíček
Setkání členů klubu důchodců

V závodní odborové organizaci využívali nejen tehdejší podniková i zahraniční rekreační střediska (např. v Polsku, Jugoslávii, NDR, Bulharsku), jejich děti pionýrský tábor "Mír" ve stanovém táboře i chatkách na Čeladné v Beskydech a také výměnné reciproční pobyty v cizině. Také schůzovní místnosti a prostory pro pořádání různých oslav byly zřízeny v určených prostorách závodu a hojně pro tuto činnost využívány.

Později byli pracovníci po odchodu do důchodu a hlavně ti, kteří projevili zájem, dobrovolně organizováni ve vzniklém klubu důchodců, jehož předsedkyní je stále Anděla Maděrová, bývalá pracovnice závodu a odborová funkcionářka pro práci s dětmi, která stála u jeho zrodu. Klub dostával na svoji činnost od organizace díky bývalému vedení i finanční příspěvky, vše se však radikálně změnilo po privatizaci a poté po stoleté povodni, kdy přešla firma do soukromých rukou.

Důchodci se pak začali scházet pravidelně každý rok v měsíci září v restauraci s vyhlášenou cukrárnou v Klimkovicích u Ostravy. Nejinak tomu bylo i letos, kdy se v pátek 22. září setkali na domluveném a organizovaném srazu, kaňkou zůstává skutečnost, že z 50 pozvaných se zúčastnilo pouze 40 registrovaných členů.

Samozřejmostí je, že náklady na činnost si nyní hradí důchodci už sami z vlastních prostředků. Při prezentaci jsou vybírány příspěvky od členů klubu, které slouží nejen na zaplacení občerstvení (přípitek, oběd, zákusek), ale i úhradu poštovní korespondence, telefonních hovorů a nájmu místnosti.

Rok od roku bývá menší účast nejen z důvodu úmrtí či přestěhování do vzdálenějších míst i mimo republiku, bohužel, nový příliv dalších seniorů do klubu se nedaří realizovat. Je třeba připomenout, že se nezapomíná ani na účastníky, kteří v příslušném roce slaví kulatá výročí narození, ti jsou finančně odměněni malou, ale potěšující částkou.

Co se týče stáří, většina zúčastněných jsou z ročníků 30, 40 a začátku 50 let minulého století, nejstarším byl již 90letý důchodce. Podle časem ustáleného scénáře po přivítání přítomných, jsou minutou ticha uctěni ti, kteří v průběhu roku zemřeli, a omluveni marodi, čekající na různé operace či již hospitalizovaní v nemocnici.

Po připraveném pohoštění ve formě oběda a zákusku, probíhá bohatá neformální diskuze mezi pracovníky nejen dělnických profesí, jichž bývá převaha, ale i techniků, a dokonce za účasti bývalého ředitele či jeho náměstka. Vzpomíná se nejen na uplynulý rok, ale i zážitky z dob nedávných a minulých, samozřejmě se nezapomíná na zpěv. Poté se důchodci rozchází a odjíždí do svých domovů s dobrými pocity a přáním, opět se příště v hojném počtu zúčastnit, pokud to bude možné.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků