Článek
Divadelní ples se uskuteční 20. února v Kulturním domě v Dobrušce a hrát si na něm bude více než dvě stě dospělých, počítaje v to kompletní pořadatelský sbor, všechny účastnické týmy a samozřejmě také kapelu Vladimíra Tošovského, která jako jediná naštěstí nemusela své hračky losovat ze štafláckého osudí.
„Pro návštěvníky jsme vytvořili 18 skupin hraček, pro každý stůl jednu. Těmito typy hraček jsou např. stolní hry, dětské stavebnice, hračky na písek, papírové hračky, vláčky, autíčka, plyšové hračky, hlavolamy, kočárky a panenky, vojáčci, mechanické hračky atd. atd.,“ vysvětlil Zdeněk Zahradník, hráč č. 1 tohoto plesu, který veškeré dění režíruje do nečekaných detailů.
„Naše hosty jsme požádali, aby byli jakýmisi reprezentanty či zástupci těchto hraček či her. Nyní doufáme, že na ples nejen takové hračky přinesou, ale že jim přizpůsobí i své oblečení,” dodal Zahradník.
A žádost organizátorů je pro účastníky dobrušského divadelního plesání již léta zákonem, nemajícím (na rozdíl od těch skutečných) absolutně žádné výjimky. Tady opravdu platí, co je psáno-to je dáno, a dávno jsou pryč doby, kdy zapřisáhlí konzervativci dorazili na sál ve večerních róbách a slušivých oblecích.
Ples se totiž postupně přerodil v jedno velké celovečerní představení s dvousetčlenným „hereckým“ souborem, v němž ovšem zákonitě tvrdí muziku ansámbl z Divadélka Na štaflích.
Přestože je vždy motto rozpracováno do nejmenších detailů, není nouze o nápady, které zaskočí (většinou příjemně) i samotného režiséra - to, když zvlášť hraví účastníci díky mimořádné invenci dovedou své role k až nečekané dokonalosti.
Opačným situacím se důsledně předchází podrobnými instrukcemi v pokynech: „Z pochopitelných důvodů jsme zakázali vnášení skutečného písku do pískovišť a vody do bazénků, hloubení důlků do parket, dále moc hazardní hry, do 22 hodin hru „na doktora“ a při placení i hru na schovávanou,“ s úsměvem podotýká Zdeněk Zahradník k letošnímu tématu Kdo si hraje, nestárne.
A tak jen pro představu těch, kteří jsou o účast na bále a hlavně o skvělé zážitky z něj z různých důvodů ochuzeni, je možné odtajnit pokyny, které „vyfasovala“ parta u stolu číslo 19.
Její členové si vzápětí po vylosování začali lámat hlavy, jak co nejlépe znázornit či ztělesnit Rubikovu kostku, ježka v kleci nebo dokonce hochy z Rychlých šípů, Bratrstva kočičí pracky či samotného Velkého Vonta. Zásadní a nepostradatelnou rekvizitou právě pro tuto skupinu budou totiž hlavolamy.
A protože v sestavě devatenáctky došlo ke značné personální obměně, týkala se poslední otázka na Zdeňka Zahradníka nováčků. Co jim tedy doporučuje? „Určitě fakticky i symbolicky – rozepnout saka, povolit kravaty. A nebát se být pro tento večer dítětem.“