Článek
Prodával kamení
„Vandalství, jakýmž tehdáž nakládáno s památkami a pomníky nejvzácnějšími v míře plné, doznal také hrad Okoř, že za několik let octnul se ve zříceninách. Hlavně k tomu přispělo řádění nového správce hospodářského, jenž sotva se tam dostav, hned všechny střechy strhati dal, tesané kameny vylámati, všecko, co jen k něčemu bylo, pobrati. Co ještě zbylo, odnesli chudší obyvatelé vsí, jichž někteří ubytovali se ve hradu, sem tam upravivše si přístřeší chudičké a málo bezpečné, neboť co chvíle sesula se nějaká čásť. K ouplnému spustošení hradu nemálo přispělo též, ža tam velmi často bylo hrabáno a boříno za tím účelem, aby se našel poklad…“ (Světozor 1869)
Romantickou a převážně Pražany velmi vyhledávanou zříceninu přivedl na buben správce, který ji po odevších jezuitech, jejichž řád byl v roce 1773, dostal do péče.
Hrad zbohatlého měšťana
Okoř, v minulosti psána Vokoř, je hradem výjimečným, pochází z 30. let 14. století a nechal ho zbudovat zbohatlý pražský patricijský rod Rokycanských. Měšťanský hrad v lucemburské době je naprosto ojedinělý, i ze zbytků je patrné, že se jednalo o rozsáhlou blokovou stavbu, na téměř pravidelném obdélníkovém prostoru.
K obraně byly určeny předsunuté bašty, z nichž se dalo postřelovat okolí. V držení Rokycanských byl 50 let, od nich hrad koupil Ludvík z Florencie řečený Lojsa, další bohatý měšťan a také horlivý katolík, který sem utekl za husitských bouří. Hrad držel v letech 1416-1420 Husův přívrženec Lefl z Lažan, husité Okoř získali bez boje v roce 1421.
V 2. polovině 15. století hrad přestavěli do pozdně gotické podoby pánové z Donína. Roku 1518 přechází do majetku maršálka královského dvora a hejtmana Slánského kraje Hynka Bořity z Martinic. Martinicové hrad upravili do renesanční podoby na pohodlný zámek.
Po odchodu jezuitů zmar
Třicetiletá válka zpustošila celou Evropu, nevyhnula se ani opevnění nad Zákolanským potokem. Vojsko zničilo hrad i ves, Bořita odkázal zpustošený objekt jezuitům, kteří měli sídlo v nedalekých Tuchoměřicích. Ti se snažili majetek zvelebit, ale papež Kliment XIV. jejich řád roku 1773 zrušil.
Přitom jezuiti, z nichž si Alois Jirásek vybral pro své Temno pátera Antonína Koniáše, jako představitele ultrazla, se velkou měrou zasloužili v barokní době o vzdělanost v českých zemích.
Zbyla ruina a písnička
Hrad postupně chátral, a protože nebyl udržován (a vinou výše popsaného zásahu správce), se z něj stala ruina, na niž se chodíme dívat a jež dala vzniknout i slavnému popěvku Na Hradě Okoři. Roku 1800 se zřítila velká část hranolovité věže.
V roce 1921 Okoř přešla pod Klub českých turistů, vlastnili ho do roku 1950. Nyní je v majetku Středočeského muzea v Roztokách.
Výlet k ruině a dále na historickou Budeč je jedním z nejhezčích v okolí Prahy.
