Richard Pachman pokřtí s legendární moderátorkou Kamilou Moučkovou novou knihu Kdokoliv

Nedá se říct, že bych si sedl ke stolu a rozhodl se, že má další kniha bude o stalkingu. Vlastně jsem měl v plánu věnovat se volnému pokračování historických románů Útes a Notre Dame. Ale osud tomu chtěl jinak... Osud? Vlastně někdo, kdo mě dlouhé měsíce pronásledoval a z desítek emailových adres a sms bran mi stokrát psal, že mě má pod trvalou kontrolou, že jsem bezpáteřní krysa, která chcípne. Byl jsem titulován nepublikovatelnými názvy a prožíval bezmoc vůči někomu, kdo si dal na vysoké úrovni záležet na tom, aby nebyl odhalen, a komu tento fakt činil očividné a dosti zrůdné potěšení. Na začátku psaní knihy byl dopis, který jsem vytvořil poté, co se mi dotyčná osoba „vloupala“ do počítače, dostala se k mým emailům, vše si důkladně pročetla, některé emaily mi vymazala a pak mi poslala za 24 hodin nové heslo k mé vlastní emailové schránce. Připadal jsem si jako ve špatném filmu. Možná se to zdá podivné, ale já jsem po této události napsal dopis svému stalkerovi, který jsem si po každém otevření počítače otevřel na ploše pro případ, že se mi opět dostane do počítače. Když jsem si uvědomil, jak mi psaní vzkazu, ve kterém jsem prosil svého stalkera, aby mě už nechal na pokoji, dalo na chvíli pocit úlevy, pustil jsem se do psaní knihy, která je beletristická, poukazuje na stalking jako velmi negativní společenský jev, a která je především o boji se strachem. A ten prožíváme každý za život mnohokrát... 

Ti nejbližší, kterým jsem se mohl vypovídat, byť to už někdy bylo pro ně jistě únavné, jak dlouhou dobu to trvalo. Vyhledal jsem i odbornou lékařskou i psychologickou pomoc, což pomohlo mé mysli i mému tělu, protože se mi pod vlivem neustálého pronásledování poněkud zhoršil zdravotní stav. No a když jsem se po třech letech rozhodl obrátit se na policii, to bylo v době, kdy se výhrůžky začaly dotýkat i členů mé rodiny, tak mi velmi pomohl vstřícný a profesionální přístup policistů. Vždyť já jsem tři roky doufal, že to přejde, a myslel jsem si, že s nějakými maily od nějakého zlého člověka nemám právo obtěžovat policii. A vidíte, našel jsem zastání! Vydání knihy o stalkingu i to, že jsem se rozhodl mluvit veřejně o tom, čím jsem prošel, má za cíl jediné. Říct těm, kteří jsou v podobné situaci a někdo je pronásleduje, že svůj problém nemají nechávat si pro sebe a že se mají obrátit na policii.

Po celou dobu bylo pro mě největší psychickou zátěží to, že nevím, kdo je ten na druhé straně. Proč mi vyhrožuje, co ode mne očekává, proč se mi za něco mstí. Netušil jsem, kdo je ten opar někde ukrytý u počítače, kterému dělá potěšení ubližovat ostatním. V den, kdy jsem dostal úřední dopis se jménem, se mi ulevilo. Šedý opar mého stalkera dostal konkrétní podobu...

Další informace