Hlavní obsah
Foto: Pistorius a Olšanská

Ratajský les - kde končí přísloví Oko za oko 

Moderní češtinou psaný román, fabulace a fikce na základě skutečných událostí vraždy komunistické funkcionářky Anny Kvášové v ratajském lese v roce 1952. Agilní aktivistka, z níž režim učinil mučednici usmrcenou za věc komunismu a dělnickou třídu, byla zastřelena nešťastnou náhodou.

Foto: Pistorius a Olšanská
Ratajský les - kde končí přísloví Oko za oko 

Ze zastrašení vražda

Kvášová byla členkou rady MNV v Chrástné v Posázaví. Vehementně prosazovala kolektivizaci a boj proti kulakům, jak to známe kupříkladu z Jasného filmu Všichni dobří rodáci, kde je proces kolektivizace perfektně nastíněn.

Kvášová se stala terčem útoku lidí, kteří byli nespokojeni s poměry a nechtěli se nadále nechat zastrašovat. Komunistku vylákali do lesa, jeden z organizátorů akce, Antonín Landstoff, střelil Kvášovou, v knize Felbabovou, z několika metrů do hlavy pistolí. Chtěli ji jen postrašit, přitom ji bohužel zabili, to v plánu nebylo. Bezpečnost našla aktéry až na základě udání o sedm let později a rozjel se politický proces.

Veřejné soudní líčení se odehrálo v březnu 1958 v Tylově divadle v Kutné Hoře. Aktéři, šest členů, bylo souzeno jako organizovaná protistátní skupina. Padly tři rozsudky smrti, dva tresty odnětí svobody na 25 let a jeden na 15 let.

Třicet let od spáchání zločinu byl na místě vraždy vztyčen pomník s nápisem: Na tomto místě byla 11. ledna 1952 úkladně zavražděna třídním nepřítelem komunistická funkcionářka, soudružka Anna Kvášová.

Publicista Aleš Palán napsal podle událostí Ratajský les. Román nikomu nestraní, spíš se zamýšlí, kam se může roztočit spirála násilí v případě aplikace pojmu Oko za oko, zub za zub. Kde to může skončit.

Ať byla komunistka Kvášová sebezapálenější aktivistkou, násilná smrt se nedá vzít zpět. Jenže právě rozkulačování a kolektivizace posílaly lidi na uran, do pracovních táborů, na smrt. Zvrácená ideologie lepších zítřků i za cenu života.

Ani rok 1989 nepřinesl pro aktéry a jejich příbuzné žádné vyrovnání, pocit křivdy, oprávněný, nelze zapomenout.

Staré zločiny jsou dávno promlčeny. Zapomněli na ně snad i jejich dřívější aktéři z padesátých let. Už nechtějí převrátit svět jako kdysi, stačí jim dožít stranou a v klidu. Jsou tu ale také ti, kteří jsou přesvědčeni, že pachatelé zločinů by v klidu žít neměli, že na zaplacení viny není nikdy dost pozdě.

Ratajský les je naše nedávná historie, stojí za přečtení. Prošlo víc než půl století, a spravedlnost se nedostala ke slovu. Na její místo tak nastupuje msta a kolo násilí se znovu roztáčí. Ratajský les čeká na svou poslední oběť.

Zlo ani dobro nejsou jednoznačné, jednobarevné.

Promlčet?

Román Aleše Palána vychází ze skutečných událostí, dotváří je a fabuluje. Dvě linie příběhu z let 1952 a 1958 prolíná třetí dějová osa – ta současná. Brzy se ukáže, jak osudově spolu všechny tři souvisejí. Neboť minulost stále ještě není pohřbena.

Vydal Pistorius a Olšanská, Příbram.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků