Hlavní obsah

Prostorový zázrak: svatoanenská kaple stavitelského genia Santiniho v Panenských Břežanech

Novinky, Vratislav Konečný

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Odborníci se tu nadechují k popisu Santiniho geniality. Laici, ač mnohým termínům třeba nerozumí, jsou udiveni krásou a ladností zdánlivě malé církevní stavby stojící u barokní rezidence řádových sester benediktinek.

Foto: Vratislav Konečný

Santiniho svatoanenská kaple v Panenských Břežanech

Článek

Santiniho známe většinou z rozsáhlejších děl, toto je jeho první realizace ve stylu barokní gotiky.

Jan Blažej Santini-Aichel vycházel z kružnice, v jeho dílech se objevuje číselná symbolika, u kaple svaté Anny v Panenských Břežanech je to číslo tři. Objekt je na půdorysu šestiúhelníku a systému opsaných a vepsaných kružnic, vše je velmi dynamické, „vlní“ se i zdi.

Stojí na kopci, krajina v době vzniku byla jinak utvořena, kaple se otevírala směrem údolí, kde stojí Neratovice.

Byl první z projektujících architektů

Santini měl tělesný hendikep, neví se přesně jaký. I když pocházel z kamenické rodiny, fyzicky pracovat moc nemohl, proto se věnoval architektuře. Byl jedním z prvních projektujících architektů. Stavby navrhl, a také je dozoroval, stavěli jiní, břežanskou kapli Filip Spannbrucker.

Čechy se na počátku 18. století díky Santinimu staly středem architektonického světa.

Stavitelovu genialitu si uvědomíte pod kupolí kaple. Vše je velmi dynamické, na malém prostoru je objekt jakoby v pohybu. V některých pasážích se odkazuje na gotické prvky, ale ostatní již jde do tíže barokní doby. Mohutný oltář se zemskými patrony po stranách, kazatelna, postranní kaple. Ve výklenku nad vchodem jsou z ochozu „vystrčeny“ malé varhany.

Světlá i temná minulost

Protější rezidence připomíná i temnou minulost místa. Původně byla vystavěna pro abatyši kláštera sv. Jiří. Po zrušení kláštera v důsledku reforem Josefa II. pozemky získal Matyáš Friedrich von Riese-Stallburg, ten po sobě zanechal i Dolní zámek.

Později tu žil, na začátku minulého století, Ferdinand Bloch, kapitán cukrovarnického průmyslu. Jeho manželka Adele byla filantropka, znala se s vídeňským malířem Gustavem Klimtem, ten ji zpodobňoval ve svých dílech, nejznámější je Dáma ve zlatém.

Dalším majitelem se stal proslulý výrobce nábytku Friedrich Gerstel.

Po vzniku protektorátu byly zámky arizovány, k využití je dostali přední pohlaváři nacistů. V Horním se zabydlel Karl Hermann Frank, ve spodním nejprve říšský protektor K. von Neurath. Po něm od roku 1941 i zastupující říšský protektor R. Heydrich. Po jeho smrti tam bydlela manželka Lina i s dětmi do konce války.

Dnes je zanedbaný, je v soukromých rukách. Horní sloužil po válce jako domov pro seniory, zůstal celkem neporušen, nyní je v něm Památník národního odboje a útlaku. Spravuje ho Oblastní muzeum Praha-východ.

Zlo je třeba spatřit a pojmenovat

Kromě připomenutí původních majitelů je tu interaktivní expozice Zločin a trest dokumentující jedno z nejhrůznějších období našich novodobých dějin. Frank tu bydlel, Frank tu i skončil.

V improvizované soudní síni jsou záběry z procesu a konce jednoho z nejhorších nacistických katanů. Ale i kolaborantů a českých zločinců. Jsou tu zdokumentovány události vedoucích k rozpadu první Československé republiky, replika „pankrácké gilotiny“, předměty a dokumenty doby, včetně transportů smrti… 

Reklama

Výběr článků

Načítám