Článek
Paní hraběnka Terezie se chystá na svou obvyklou odpolední procházku parkem. V místnosti zvané bílá koupelna, která slouží také jako dámská šatna, si sedá před toaletní stůl a zhlíží se ve velkém zrcadle. Šaty, kabátek i šněrovací boty má již vybrané, teď zvolit nějakou slušivou pokrývku hlavy.
Kdepak, bez kloboučku je stále zcela nevhodné se objevit na veřejnosti. Poskytovaly totiž ochranu před sluníčkem a jeho paprsky. Světlá a neopálená kůže není jen symbolem krásy, ale funguje také jako společenské měřítko. Opálenou pleť mají totiž jen ti, co pracují na poli, sbírají brambory a živí se manuálně. Tedy vesničané, služky. Ke změnám pomalu dochází až po roce 1920, kdy se ze snědé zpěvačky a tanečnice Josephine Bakerové stala v Paříži hvězda první velikosti.
Paní hraběnka si vybrala klobouček s úzkou krempou, proti slunci by nestačil. Bude potřeba vzít si s sebou také slunečník. Módní kabelku i sáček zvaný pompadurka nechá ležet na místě, jen by jí překážely. Kam si ale schová hedvábný kapesníček?
Zámecká paní nezaváhá ani chvilku a mezi slunečníky sáhne po svém nejoblíbenějším. Jeho rukojeť má totiž podobu roztomilého ušatého zajíce, který umí otevírat čelist plnou drobných zoubků. K čemu vlastně tohle paraple kouše, tedy slouží? Funguje jako kolíček, do kterého si paní Terezie může přichytit svůj šáteček nebo hedvábný kapesník.
Tento zajímavý módní doplněk mohou návštěvníci spatřit při prohlídce soukromých pokojů posledních majitelů. Dále mohou vstoupit také do reprezentačních sálů a slyšet zajímavý výklad o historii zámku a životě šlechty. Rodiny s dětmi jsou o víkendu 13. a 14. února zvány na speciální prohlídky s povídáním pro děti, do pohádkového sklepení i výtvarného ateliéru. A protože v neděli slavíme svátek svatého Valentýna, vytvoří si v dílničce valentýnskou květinu.