Článek
Pozvolný "sešup" nastal před několika lety. Doma měla syna Artura, jehož otce je Ladislav Štaidl, ale kromě stabilního životního partnera jí chybělo to podstatné pro její uměleckou kariéru - člověk, který by ji umělecky vedl. Zpěvačka navíc trpěla zdravotními problémy, její poslední vystoupení měly daleko do někdejších nablýskaných show.
Nevyšlo ani manželství s Jiřím Pomejem, ale ani další vztahy. A krátce po své druhé svatbě spáchala sebevraždu. Co po ní zůstalo, jsou stovky písniček, z nichž mnohé se jí povedly. Ve svém žánru byla přece jenom zdatná profesionálka.
Narodila se - stejně jako její o patnáct minut starší dvojče Ivana - 8. dubna 1966 v Čeladné, dětství strávila ve vísce Kopaná pod Beskydami. Už jako dítě byla muzikální, což se projevilo ve školním pěveckém sboru. Během studia na gymnáziu ve Frenštátě pod Radhoštěm zpívala s tanečním orchestrem Dianthus. Poslouchala tehdy Barbru Streisand a Helenu Vondráčkovou, milovala Karla Gotta.
V roce 1983 prošla několika talentovými soutěžemi amatérských zpěváků, které ji nominovaly do Jihlavy na 16. ročník festivalu Mladá píseň. Probojovala se mezi deset nejlepších a seznámila se tam s Petrem Sepešim, který tehdy získal druhou cenu. Když pak dostali nabídku spolupracovat s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu, neváhali ani minutu a oba se přestěhovali do Prahy.
Natočili první písničky (Červenám, Knoflíky lásky), začali vystupovat v televizních pořadech, nahráli první společné album - a měli ohromný úspěch. Ale jejich společná dráha neměla dlouhého trvání - v létě 1985 Petr Sepeši tragicky zahynul ve své škodovce na železničním přejezdu, kde ho smetl přijíždějící vlak, který přehlédl.
Iveta Bartošová se tehdy zhroutila a vrátila na Moravu, ale za čas krizi překonala. Začala zpívat ve skupině Balet (velkým hitem byla písnička Hej, pane diskžokej), později hostovala v koncertním programu skupiny Kroky Františka Janečka, s níž natočila i několik nahrávek, také píseň Léto, z níž se stal její životní hit.
Hvězdu z ní udělala spolupráce s Ladislavem Štaidlem, který jí psal písničky a vybíral repertoár. Ale začali pro ni psát i jiní renomovaní autoři. Zpěvačka začala působit s jeho orchestrem který ji doprovázel i na nahrávkách. Navíc vystupovala i v show Karla Gotta, což její popularitě jen prospělo. Byla vidět a své šance využila.
Později měla za zády jiné kapely, rozrostla se i sbírka jejích hitů i slavíků, vystupovala jako sólistka s vlastní show, objevila se v televizní opeře Plaváček (1986) i ve filmu Svatba upírů (1993) a samozřejmě v muzikálech (Dracula, Monte Cristo, Pomáda, Johanka z Arcu, Miss Saigon, Bídníci).
Iveta Bartošová měla horší i lepší období, ale stále to byla popová princezna, které publikum leccos odpustilo. Na co neměla v posledních letech štěstí, byli muži a vztahy, což se projevovalo i v její kariéře.
Už předtím měla problémy, které zaháněla všelijak. Bod zlomu nastal před polednem v úterý 29. dubna 2014. Osmačtyřicetiletá zpěvačka tehdy vyšla ze svého domu v Uhříněvsi a směřovala k železniční trati. Na podobném místě kdysi zahynul i Petr Sepeši...