Hlavní obsah
Sedmnáctiletá začínající zpěvačka Helena Vondráčková. Foto: archiv autora

Před půl stoletím se zrodila hvězda, Helena Vondráčková vyhrála pěveckou soutěž

Letos na jaře to bude padesát let, co Helena Vondráčkové zvítězila ve finále soutěže Hledáme nové zpěváky, která proběhla v pražské Lucerně. Ale už předtím absolvovala několik semifinálových kol, která ji nominovala do Prahy. Bylo jí sedmnáct a celou soutěž vyhrála s písněmi George Gershwina.

Sedmnáctiletá začínající zpěvačka Helena Vondráčková. Foto: archiv autora
Před půl stoletím se zrodila hvězda, Helena Vondráčková vyhrála pěveckou soutěž

„Zatímco většina jejích konkurentů usilovně soutěžila, Vondráčková působila dojmem, že si zpívá jen tak. Byla první,” charakterizoval  tehdejší vítězství rodačky ze Slatiňan v knize Zpěváci bez konzervatoři Jiří Černý.

Obletovaná vítězka dostala tenkrát řadu nabídek, ale do pražského divadla Rokoko nastoupila až na podzim příštího roku, tedy v roce 1965. Musela přece dokončit chrudimské gymnázium a odmaturovat, což byla podmínka jejího otce. 

Tak jako tak už v roce 1964, tedy před padesáti lety, natočila v nahrávacích studiích řadu nahrávek. Bezprostředně po soutěži Hledáme nové zpěváky byla pozvána do dnes už legendárního Studia A, kde nahrála první zkušební snímky (Summertime, Roň slzy, Měsíc pod Vermontem ), ale jejím prvním opravdovým hitem se stala až písnička Červená řeka, kterou natočila v září 1964. Ta ji rázem proslavila po celém Československu.

Písnička Červená řeka patří mezi evergreeny, u nás byla předtím uváděna komorním podání (i překladu) barytonisty Národního divadla Jiřího Jorana. V nové nahrávce, kterou se začínající Vondráčkovou připravil dirigent  Tanečního orchestru Československého rozhlasu Josef Vobruba, dostala nový text Iva Fischera i nové aranžmá.  

Zatímco kritik Jiří Černý napsal o prvním hitu Heleny Vondráčkové, že se této příležitosti chopila s úctyhodnou svrchovaností, jako by zpívala už deset let, dirigent Vobruba tehdy prohlásil, „že už  slyšel ledaskoho, ale ta holka, v jejím věku... klobouk dolů, to je opravdu muzikant”.

Nahrávka se zkrátka povedla a novopečená zpěvačka našla v písni samu sebe. Avšak během roku 1964 natočila v té době ještě studentka Helena Vondráčková i další písně, třeba ve studiu Československého rozhlasu v Hradci Králové vznikly písně Řetěz, Prý má tě rád, Tak to není, tati!, Chlapec z naší ulice, Ten, koho ráda mám, což je česká verze Gershwinovy písně The Man I Love. Do této "várky" patří ještě písnička, shodou okolností skladba zpěvaččina otce, Mladý pán, ve které ji doprovodil taneční orchestr PKO Pardubice.

Poslední dvě nahrávky, které natočila koncem roku 1964 už zase v Praze, byly písně Kopretiny, v níž ji doprovodil Orchestr Karla Vlacha, a duet Vidím tvůj stín, kde měla za partnera Milana Chladila. Tehdy už bylo jasné, že se zrodila hvězda - ve Zlatém slavíku za rok 1964 skončila na čtvrtém místě a o rok později, to už byla členka divadla Rokoko, anketu vyhrála.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků