Článek
Zatímco odtahová služba ještě deset minut před zahájením každoroční slavnosti k uctění 17. listopadu před Hlávkovou kolejí v Praze nakládala na valník překážející parkující automobil, ve vedlejší ulici se již řadili vojáci připravení nanosit po slavnostních projevech před pamětní desky více než dvacet věnců.
Slavnost 17. listopadu zahájil znělkou armádní trubač Radek Černý a po něm už u mikrofonů řečníci připomínali, vzpomínali, ale i varovali. Připomínáme, že celý projev prezidenta Václava Klause si můžete přečíst zde.
Hned po prezidentovi zavzpomínal Jan Šabršula, v roce 1939 tehdejší vysokoškolák, na krutosti dozorců koncentračních táborů, ve kterých mnozí z jeho spoluvězňů z řady uvězněných vysokoškoláků nepřežili. "Nelidské podmínky v táboře, těžká práce a kruté zacházení a neustálé ponižování, to následovalo po zavření vysokých škol stovky mých kolegů," zavzpomínal muž, jehož 17. listopad 1939 poznamenal na několik dalších let života.
"Připomínání 17. listopadu je nutné kvůli hrdinství lidí, kteří v té době umírali, protože patřili mezi inteligenci. Buďme hrdí, že jsme Čechy, Moravany a Slezany," vyzval na závěr svého projevu pražský primátor Bohuslav Svoboda.
Oslavy se uskutečnily i na jiných místech Prahy. Od Hlávkovy koleje se například vydal průvod současných vysokoškoláků k pamětní desce v Žitné ulici, kde mladí lidé společně s představiteli Rady vysokých škol vzpomenuli na dvě oběti manifestace ze dne 28. října 1939 - Josefa Sedláčka a Jana Opletala.
Za necelou hodinu budou věnce přeneseny pod pamětní desky.
Prezident Václav Klaus připomněl nadčasové datum 17. listopadu.
Jan Šabršula ve svém projevu na konkrétních příkladech dokumentoval, jaký osud měli uvěznění vysokoškoláci po listopadu 1939.
Věnce položené politiky, představiteli univerzit, magistrátu, organizací a radnic několika pražských obvodů.