Článek
Hořčice patří již staletí do našeho jídelníčku. Pasta z mletých hořčičných semínek, vody, octa, soli, cukru, mletého koření a oleje. V Budyšíně se vyrábí stovky let, moderní továrna se nachází v nedaleké Kleinwelce, v centru pak manufaktura a muzeum hořčice i speciální Hořčičná hospoda (Senfstube).
Na přelomu srpna a září hořčičné speciality nabízí téměř každá restaurace, záleží, na co máte chuť; na své si přijdou i skuteční gurmeti, nabízí se snad vše, i zmrzlina a kokteily. Nebo dáte přednost německé klasice - klobáse (bratwurst nebo bockwurst) s hořčicemi různých příchutí? Aby vám opravdu chutnalo, vydejte se nejdříve na procházku po malebných zákoutích středověkého města.
Nechte se vést historickou stezkou starým centrem z náměstí od hradu Ortenburgu, podél hradeb a několika věží a bašt, pod nimiž se vine Spréva.
K nejzajímavějším z nich určitě patří Stará vodárna, součást městského opevnění zabezpečující zásobování města vodou od 14. století, její věž vysoká 47 metrů ukrývá čerpací zařízení, které vodu ze Sprévy rozvádělo do všech městských kašen až do konce 19. století. Z ochozu vyhlídky rozpoznáte i vinice na protějším břehu, především krásný pohled na staré město, hrad a most nad řekou.
U vodárny naleznete také Michalský kostel, jak jinak, také s věží; pod hradbami se krčí jeden z nejstarších budyšínských domů postavený již před rokem 1600; říká se mu „dům čarodějnic“; přestál nejen velký požár z roku 1634, ale díky své prý magické ochraně i všechny další pohromy.
U nedaleko vzdálené další věže nového vodojemu k návštěvě zve hostinec U Mnicha. Jídelníček mají i v češtině, po otevření dveří jako byste se propadli v čase do sklepení středověké krčmy, tmavá zákoutí osvětlují louče, uvítá vás šenkýřka v historickém kostýmu a s žejdlíkem domácího piva. Když iluze, tak dokonalá!
Traduje se, že před mnoha staletími z kláštera stojícího naproti (dnes už také jen dochovaná malá část, ale využita i jako originální zahrada) do tohoto šenku často chodil na výborné pivo místní mnich, chodil stále častěji, ale nejen za pivem, daleko více za půvabnou šenkýřkou. Nakonec z kláštera vystoupil a o hospodu se starali společně (a nejen o ni).
V procházce lze pokračovat k radnici s trojími hodinami (se slunečními, s bílým ciferníkem – když slunce nesvítilo a s černým - když byla mlha) a nejzdobnější tepně města – Bohaté ulicí k Bohaté věži (Reichturm). Ta se podobá svým náklonem trochu té italské v Pise; budyšínská má odklon od svislé osy pouze 140 cm. Bohužel do konce roku se opravuje, přístupná bude opět až na jaře.
Pokochat se pohledem na podmanivou atmosféru historického centra nyní mimořádně můžete z Lauenturm v dolní části náměstí pod radnicí. Cestou k ní neopomeňte honosné měšťanské domy, některé mající na fasádě zlatou loď, patřily nejbohatším obchodníkům.
