Hlavní obsah

Pořád jsme mladí kluci a holky, říká Michal Prokop. S Framus Five zahraje v Holešově na zámku

Novinky, Dana Podhajská

Michal Prokop patří k výrazným osobnostem české hudební scény osmdesátých let a troufněme si říci napříč generacemi. Stěží se najde někdo, kdo nikdy neslyšel jeho hitovky jako Kolej Yesterday nebo Bitva o Karlův most. Česká rádia v nich objevují kouzlo i po třiceti letech.

Foto: Promo Framus Five a Michal Prokop
Článek

Šestnáct let moderoval talk show České televize Krásný ztráty. Na barové židličce se mu střídaly osobnosti politického, uměleckého, společenského i vědeckého spektra jako Václav Cílek, Laco Deczi, Jan Tříska nebo Pavel Tigrid. Prokop se ptal s lehkostí, pohodou a maximální profesionalitou.

Stejná je i jeho tvorba, která posluchače těší od roku 1967, kdy založil kapelu Framus Five. Prvního února od sedmi večer zahrají v zámeckém New Drive Clubu. Vrací se po osmi letech, kdy jej pokřtil.

Jste naším kmotrem, jste zvědavý na atmosféru a jak večer proběhne?

Na to otevření a křest si docela pamatuji, byl tam tenkrát dost velký problém se zvukem a mým "in ear" odposlechem. Doufám, že tentokrát to nebude tak nervózní, tak se těším.

Vládnete mimořádně pěknou češtinou, což u rockové hvězdy nebývá vždy zvykem. Kde jste ji vzal?

Máte na mysli češtinu textů mých písniček? Za tu mohou autoři, já si texty bohužel psát neumím. Pokud jde o češtinu, kterou se vyjadřuji, prostě ten jazyk tak cítím. Nezapomeňte, že jsem šestnáct let moderoval televizní talk show, a i když jsem často nedodržoval zcela klasickou spisovnou češtinu, přece jen nějaký nárok na jazykovou kulturu to kladlo. Snažím se to dodržovat. To snad s rockovou hvězdností nemá co dělat, ne?

S hvězdnosti ne, ale je to určitě jeden z příznačných pilířů vaší tvorby a osobnosti. Jste velmi pracovitý člověk, přirovnala bych vás k panu Suchému...

To mi lichotíte až moc. Jiří Suchý je ikona české kultury druhé poloviny dvacátého století. Mám ho moc rád. Mezi lety devatenáct set sedmdesát dva až sedmdesát pět jsem po jeho boku vystupoval v semaforské Kytici a moc si toho vážím. Byla to škola. Snad ještě víc si vážím jeho účasti na mém koncertu k šedesátinám v Lucerně, kde patřil ke gratulantům. Zpívali jsme spolu Blues pro tebe. Vždyť já na jeho a Šlitrových písničkách začínal, ještě jako študák amatér, a on mi přišel zazpívat a popřát! Srovnávat se s ním, to opravdu nemohu. 

Loni během vašeho koncertu na Konopišti jste upřímně a přátelsky pozdravil své spoluhráče, kteří jsou již v nebi. Je to pěkné a také ne vždy vídané. Vracíte se k nim v myšlenkách často a v jakém smyslu?

Bohužel mých spolupracovníků ubývá, zejména v poslední době. Myslím na ně často, je to už otázka věku, jak dlouho ještě...

Rozumím vám. Zkusme ale naše povídání zakončit optimisticky... Co připravujete?

Čím jsem starší, tím častěji si kladu otázku, co ještě mohu vymyslet, připravit, co jsem ještě neudělal, abych se neopakoval? Ale možná, že to nejlepší teprve přijde... Tak se připravuji na to, abych ještě vydržel. Právě proto, co jsem řekl před chvílí. Pořád jsme přece mladí kluci a holky, ne?

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám