Hlavní obsah
Tkalcovské člunky mají v Großschönau i v městském znaku, v nadživotní velikosti zdobí také kruhový objezd v centru obce Foto: Jana Vančatová

Pohádkové domy v saském Velkém Šenově jsou dodnes dědictvím přísně střeženého výrobního tajemství

Bylo, nebylo jedno městečko, takto pohádkově by mohla začínat prohlídka hornolužického Velkého Šenova (německy Großschönau), malebného města se stovkami hrázděných podstávkových domů pod Lužickými horami na sasko-české hranici, v těsném sousedství Varnsdorfu. Proslavila ho zejména výroba damašku.

Tkalcovské člunky mají v Großschönau i v městském znaku, v nadživotní velikosti zdobí také kruhový objezd v centru obce Foto: Jana Vančatová
Pohádkové domy v saském Velkém Šenově jsou dodnes dědictvím přísně střeženého výrobního tajemství

Na soutoku Mandavy a Lužničky, pod nejvyšší horou Lužických hor Luží (793 m n. m.), leží Großschönau. Přijedete-li do města z českého Varnsdorfu, budete mít pocit, že jste se buďto připletli mezi kulisy natáčení historického filmu nebo se propadli v čase, minimálně o dvě století. Uniformní panelákové domy po překročení hranice jakoby mávnutím kouzelného proutku vymění stovky lidových staveb.

Šest set šedesát upravených hrázděných podstávkových domů, opečovávaných s příslovečnou německou pečlivostí, okamžitě upoutá vaši pozornost. Tento soubor lidových staveb, který je největší památkovou rezervací tohoto druhu v Německu, však není žádným skanzenem. Domy stále slouží svým obyvatelům, v některých naleznete restaurace, penziony, obchody, a tak se zde stírají meze mezi historií a současností. A kde se tu vzalo takové množství staveb?

Předpokládá se, že první osada byla založena již ve 12. století franskými osadníky, kteří přišli z německo francouzského pomezí, Durynska a Hesenska (to také dodnes potvrzuje zvláštní místní dialekt). První písemná zmínka o Großschönau je z roku 1352, kdy je obec zvána jako Magnum Sonow. (Německý název obce v překladu znamená, že byla postavena na velké pěkné louce.)

Bouřlivý rozvoj obce je spojen s tradicí textilní výroby. V roce 1666 se místní bratři Friedrich a Christoph Langeovi vypravili do Holandska, kde se vyučili tkaní damaškových textilií; po návratu do vlasti tuto výrobu zavedli i ve své obci. Během několika let téměř každá rodina vlastnila stav, na kterém se damašek vyráběl.

A právě rozvoj tkalcovství úzce souvisel s výstavbou podstávkových domů. Jejich přízemí tvoří roubená prostora a nad ní je umístěné patro nebo střecha, nesené samostatnou konstrukcí – podstávkou (dříve obvaz). Podstávku tvoří dřevěná konstrukce ze sloupů, která nese vyšší podlaží a střechu odděleně od přízemí. Podstávka měla zabránit rozjíždění roubení, které hůře odolávalo svislému tlaku konstrukcí nad ním. A ten zesiloval také při tkalcování, při provozu stavu.

Později domácí soukeníky nahradily manufaktury a továrny, ale hrázděné domy již zůstaly trvalou součástí města.

Je třeba také poznamenat, že zkušenosti, které bratři Langeovi získali v Holandsku, střežili jako oko v hlavě. Znalost tkaní damašku, dnešním jazykem řečeno know-how, nedovolili v Großschönau, kromě místních, nikomu dalšímu kopírovat. Obchodníci přijíždějící za nákupem tkanin se nesměli z výše uvedeného důvodu v obci zdržet déle než dvě noci.

Tím městu rozhodně zajistili prosperitu na dlouhá staletí, výroba damašku živila skoro celou místní populaci. Po uplynutí několika desítek let se stalo damaškové plátno z Großschönau - zejména ubrusy a prostírání - proslulým v celé Evropě.

A tak je tomu i dnes. Kromě damašku se v Großschönau také vyrábí ještě froté tkaniny, oba závody jsou jediné svého druhu v celém Německu. Stejně jako místní textilní muzeum s mnoha unikáty.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků