Pohádková Lednice sloužila Lichtensteinům jako chata

Lichtensteinové získali majetek po bitvě na Bílé hoře. A množili ho, jak se dalo, byli nejen dobří finančníci, ale i hospodáři. A hlavně se snažili jít s dobou, rozhodně nezavrhovali nic pokrokového.

Zámek zapsaný v rámci Lednicko-valtického areálu je  na listině kulturního dědictví UNESCO od roku 1996. Mohutná stavba ve windsorském neogotickém slohu je poměrně mladá, dnešní ověžičkovanou podobu s cimbuřími a chrliči získával mezi lety 1846 až 1855. Tehdejší šlechta si nechávala stavět svá sídla ve stylu starověkých hradů, podobně to je patrné na Hluboké nebo na Hrádku u Nechanic. Mnohakomnatový objekt sloužil k reprezentaci Lichtensteinům jako letní sídlo, podobné je to s pavilony v rozsáhlém areálu. Jakmile začalo podzimní sychravé počasí, odjížděli do nedalekých Valtic.  

Lednický zámek, spíše malé Versailles, je velmi účelně zařízen, moderní vytápění,  toalety, nemá cenu vyjmenovávat sbírky v zámeckých okruzích. Vše je prostorné, působivé a čiší z toho okázalost. Jeden z nejbohatších šlechtických rodů si mohl dovolit vše, panstvo se rádo chlubilo uměleckými sbírkami a předměty dovezenými z cest. Přitom jich v Lednici zůstala jen část. Lichtensteinové řadu předmětů včetně obrazů odvezli v roce 1943 před nacisty do rodové země, knížectví Lichtenstein. Naštěstí tu nechali mobiliář, takže můžeme obdivovat perfektní řezbářskou práci, včetně točitého schodiště, nádherných lustrů a i třeba kvalitních moderních koupelen.

Čím uchvátit své hosty, než něčím neobvyklým. Proto vznikl v průhledu zámeckého parku na břehu rybníka minaret. Stavitelem byl Josef Hardtmuth, který se proslavil vynálezem dřevěné tužky a nakonec i založením proslulé firmy Koh-i-noor.

Se stavbou začal dávno předtím, než Lednici získala svou dnešní podobu, v roce 1797. Věž má téměř 60 metrů a vedou na ni 302 schody. Můžete se k němu vydat pěšky, nebo dát 120 korun za 45minutovou plavbu lodí po rameni Staré Dyje. Nejsou to vyhozené peníze, o majitelích i areálu se dozvíte od kapitána plavidla víc než z bedekrů.

Z ochozu minaretu přehlédnete značnou část parku, Lichtensteinové používali stavbu i jako skladiště svých trofejí, parádní kousky měli vystaveny ve vitrínách čínského a afrického pavilonu. Romantika ovládla 19. století, proto je v parku vybudována umělá zřícenina – Janův hrad, ale také jeskyně, kde byly i krápníky vylámané v Moravském krasu.

Bočním křídlem zámku se stal velký skleník s teplomilnými rostlinami a bazénky s tropickými rybami. Pokud přijdete vymrzlí z prohlídky zámku, samozřejmě v jarním období, za chvíli se začnete potit, vlhkost vzduchu je jako v pralese. Skupina botaniků jezdila pro rostliny po celém světě, hlavně do Jižní Ameriky. Postaven byl v letech 1843-1845.