Hlavní obsah
Kostel svatého Martina v Kozojedech, dřív byl součástí obce, ta se posunula dál, prý kvůli vodě Foto: Vratislav Konečný

Podél Šembery, divokým krajem prvních trampů

Úzké skalnaté údolí, kam slunce skrz vysoké smrky téměř neprodere paprsky, byť se snaží sebevíce. Říčka Šembera skáče přes obří balvany, jichž je plné koryto, holé i místy mechem porostlé. Omšelé trempířské chaty tu a tam drží na strmých srázech, některé vypadají, že jen silou vůle.

Kostel svatého Martina v Kozojedech, dřív byl součástí obce, ta se posunula dál, prý kvůli vodě Foto: Vratislav Konečný
Podél Šembery, divokým krajem prvních trampů

Divočina kousek za Prahou

Takovou dávku romantiky už jsem dlouho nezažil, přitom se nacházím asi třicet kilometrů od Prahy. Přišel jsem od Českého Brodu, historicky zajímavého města, přes Tuchoraz, kde ze středověké tvrze zůstala sice atraktivní věž s prevétem čili výsernicí. Po dohodě přístupná. Pod Tuchorazí se Šembera, o jejímž prameništi se vedou diskuse, vlévá do rybníka. V údolní nivě táhnoucí se proti proudu vede naučná stezka, některé z panelů už utrpěly nájezdy hlupců. I tak se dozvíte hodně o krajině, fauně, floře, chování se k přírodě. 

Trochu jednotvárná část cesty, s vložkou chůze po vozovce, končí na rozcestníku turistických značek. Vlevo se můžete vydat na Kostelec nad Černými lesy, ta správná cesta vede vpravo po červené. Po pár stech metrech podle meandrující Šembery se krajina diametrálně mění. V korytě nejprve několik větších balvanů, kterých přibývá se stoupáním podle toku.

První dřevěná lávka, tady už se pozvolné svahy na obou březích mění ve strmé, balvany v korytě připomínají šumavskou Vydru, světlo zastiňují koruny vysokých smrků. První srub po pravé straně připomíná supí hnízdo, dál už to vypadá jako krajina z dobrodružných šestákových kovbojek našeho mládí. Rodokapsové kouzlo nemizí, obydlí pamatujících téměř století přibývá, jsme v kraji, který objevili trempové v druhé polovině dvacátých let minulého století.

Spojené osady údolí kozojedského

Nedaleko leží Kozojedy, sem přicházeli první trampové, tehdy ještě ne v maskáčích, ale s pumpkami, batohy, kytarami a bendži. Táborový život byl plný kamarádství, hrál se volejbal, pěstovala se lukostřelba, mazal mariáš. Osady na místě vzniklé pojmenovali Colorado a Kansas.

Třebaže stoupenci Gottwalda a Stalina  trampské hnutí po válce potírali, v roce 1948 vznikly Spojené osady údolí kozojedského. Kozojedy jsou i literárně zaznamenány v epopeji z válek trampsko-paďourských v Dobrodružství šesti trampů Vlastimila Rady a Jaroslava Žáka. Sice jsou situovány na Vltavu, ale čtenářům věci znalým podobnost s Kozojedy neunikla.

Trampské satelity

Příkré údolí končí, cesta vede mezi mírnými svahy, chat přibývá. Objevují se satelity, auta, obydlí už s trampskými nemají co do činění. Ránou je zděný barák s obrovskou rourou plynového vytápění. To už je jiná kategorie osadníků, možná ani netuší, že se nedaleko rozkládalo hradiště, jehož pozůstatky dnes jsou jen terénní vlny. Stávalo tu v době bronzové, na jeho místě vyrostl dřevěný hrádek Šember (k), vypálili ho husiti.

Závěr patří cestě kolem kozojedského kostela svatého Martina. Býval centrem obce, nyní stojí osamocený, obklopený hřbitovem. Má románské základy, ale utvářela ho gotika. Nesčetněkrát ho vykradli. Obec bývala jednou z největších na Černokostelecku, od kostela se posunula na nynější místo, údajně vyhořela a osadníci se přestěhovali k vydatnějšímu vodnímu zdroji. V Kozojedech cesta za půvaby Šembery končí.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků