Hlavní obsah
Bývalá pískovna, u jezírka se točily pohádky - např. Třetí princ, můžete si půjčit loďku na projíždku Foto: Vratislav Konečný

Pod pískovcovými věžemi Adršpachu je turistický nával

Milenci, Starosta se Starostovou, Džbán, Homole cukru... Bizarní jsou věže našeho největšího skalního města v Adršpachu. Spolu s Teplickými skalami pokrývá přes 20 kilometrů čtverečních. Před pradávnem se kompaktní pískovcová plošina omílaná vodou, ošlehávaná větrem rozpadla na tisíce obrovských bloků.

Bývalá pískovna, u jezírka se točily pohádky - např. Třetí princ, můžete si půjčit loďku na projíždku Foto: Vratislav Konečný
Pod pískovcovými věžemi Adršpachu je turistický nával

Obě skalní města, teplické i adršpašské,  odděluje hluboká Vlčí rokle. Tady pramení Metuje.

Pískovcové skály pokračují Ostaší, Broumovskými stěnami až do Polska, kde ční masiv Hejšoviny, /Szczeliniec Wielki 920 m.n.m/, což je nejvyšší pískovcový vrch střední Evropy.

Adršpachu se familiárně říká Ádr, tak se o něm vyjadřují místní, i horolezci, kteří některé věže slézají. Ne všem ale vyhovuje tvrdý křemičitý písek, leze se hodně komíny a spárami, takže lezce spíš potkáte na Prachově než tady. Také ochranáři mají své výhrady, zkrátka lezení v Ádru už není, co bývalo za mého mlada. V 60. letech to byl lezců ráj.

Poprvé v roce 1923

Byl to i ráj klidu, chodily sem výpravy, jezdili jednotlivci i rodiny s dětmi. Je co obdivovat, příroda se vyřádila, ač jsou hlavní skalní útvary pojmenovány, možná místo Starosty uvidíte někoho jiného. Přes 1300  samostatných věží dá fantazii zabrat. Vede na ně kolem tří tisíc výstupů, cesty poznáte podle zatlučených kruhů. Na některých uvidíte kousky lana, tzv. pytel tu nechal lezec, kterému se výstup nepodařil. Vrcholové schránky, sloužící k zápisu při zdolání, zahlédnete na řadě menších věží. První výstup si zapsala skupina lezců ze Saska, v květnu 1923 zdolali Krále.

Hlavní turistický nápor je samozřejmě v létě, do skal dorazí přes čtvrt miliónu turistů, hojně je slyšet polština. Klid už zmizel, sice jsou opravené chodníčky, u jezírka, uměle vytvořeného kvůli splavování dříví ze skal, se tvoří dlouhé fronty.

Další návaly jsou u Velkého vodopádu, najít místo, kde někoho nepotkáte, je téměř nemožné.

Požár obnažil krásu

Skály odhalil v roce 1824 velký lesní požár, který ukázal, jaký zapadlý kout světa se na Broumovsku skrývá. Během několika týdnů shořela veškerá vegetace, po požáru se objevily v katastrofické krajině téměř neznámé Teplické skály. Přitom do Adršpachu se na hromadné výlety chodilo již v roce 1820, cesta vedla k Velkému vodopádu.

Jelikož jsme ve skalách, musíme počítat, že to s námi chvíle půjde nejen s kopce, ale také do kopce, trochu si vystoupáme, abychom se pokochali z nejhezčích vyhlídek. Neopomeňte se zastavit u Skalní kaple, ve výklenku najdete jména těch, kteří ve skalách přišli o život. Jedním z prvních byl baron Nádherný.  

Nikam nepospíchejte, skály jsou hlavně o koukání. Některá místa, jako Myší díra, jsou hodně úzká, bůčkomilové tu mohou mít problémy.

Voda, která v oblasti pramení, je jednou z nejkvalitnějších ve střední Evropě.

Turistická masovka

Parkoviště u skaláku je stále plné, na protější Křížový vrch se návštěvníci naštěstí moc nehrnou. V rámci zkvalitnění turistického ruchu stojí nedaleko vstupu několik občerstvení. Samé „české” speciality – kebab, pizza, mleté v housce. Ale pravdou je, že si v bývalém hotelu můžete dát třeba smažák, pořádnou porci hranolků a tatarku.

Posilněni si zajděte zajódlovat na Ozvěnu. Křičelo se zde slovo „knihovno“, hádejte, co ozvěna sedmkrát odražená od Křížového vrchu vrátila?

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků