Hlavní obsah

Počet druhů na planetě a neandrtálské geny tématy přednášek akademiků pro gymnazisty

Přírodovědecká fakulta OU se zúčastnila v prvním dubnovém týdnu akce Týden přírodních věd a technických oborů. Akademici z katedry biologie a ekologie přednášeli na Matičním gymnáziu a ke konci týdne se naopak studenti gymnázia vypravili na exkurzi k do prostor katedry biologie a ekologie.

Počet druhů na planetě a neandrtálské geny tématy přednášek akademiků pro gymnazisty

Přednáška doc. Pavla Drozda s názvem Potíže Noemovy archy. Kolik máme na planetě druhů? zaujala posluchače díky poutavému vyprávění o rozmanitosti a složitosti životních forem a o způsobech, jak tuto rozmanitost obecně popsat a jak na tomto základě odhadnout aktuální biologickou diverzitu.

Zdůraznil, že samotné vědecké poznání je při současných trendech „aplikovaného výzkumu“ chybně podceňováno, protože aplikace je možná pouze na základě kvalitního základního výzkumu. Proto také znalost počtu druhů organismů na planetě je jednou z největších výzev biologie. Dosud nikdo přesně neví, kolik máme na Zemi druhů, i když se to řada vědeckých týmů pokoušela a stále pokouší odhadnout.

Doc. Drozd hovořil také o úspěších členů naší katedry biologie a ekologie v této oblasti, zejména o výstupech publikovaných v prestižních časopisech, o své vědecké práci na téma evoluce vztahů mezi rostlinami a hmyzem v pralesích Papui-Nové Guineje a o plánech nového vědeckého projektu umožňujícího sběr hmyzu z těžko dostupných míst v korunách stromů pomocí vysokozdvižných plošin.

Dalším přednášejícím byl RNDr. Michal Živný. Jeho atraktivní přednáška nesla název Máme v sobě kus neandrtálce? Současný pohled na vztah neandrtálců a moderních lidí. Díky této přednášce se studenti dozvěděli nejen to, co pojem neandrtálec vůbec znamená, ale především kdy mohlo dojít k přímým kontaktům a snad i křížení moderních lidí (Homo sapiens) a neandrtálců (Homo neanderthalensis), jejichž výsledkem byl dnes již prokázaný příliv neandrtálských genů v genomu některých současných populací moderního člověka.

Dnes už neplatí představy, že neandrtálci byli naši předkové. Molekulární genetika dokazuje naopak to, že neandrtálci byli našimi bratry, tedy že s nimi máme společného předka v podobě ještě staršího lidského druhu, který je znám jako člověka heidelberský (Homo heidelbergensis).

Studenti se seznámili i s nejproslulejšími neandrtálskými fosiliemi a nalezišti z Evropy a západní Asie, včetně našich jeskyní Šipka a Kůlna. Zmíněny byly i nedávné nálezy fosilní DNA z některých altajských jeskyní, které dokládají křížení moderních lidí nejen s neandrtálci, ale i s jinými lidskými druhy, mezi něž mohl patřit i známý člověk vzpřímený (Homo erectus). Právě z těchto míst střední Asie přicházejí nejčastěji zprávy o „očividných“ pozorováních zvláštních bytostí (např. Yetti), proto se nabízí otázka: Nachází se právě zde tajemství dosud neodkrytého skutečného osudu neandrtálců? 

Poslední přednáška Mgr. Terezy Ševčíkové Jak molekulární metody přepsaly učebnice biologie ukázala, že molekulární biologie pomohla velmi rozšířit znalosti z mnoha odvětví biologie, protože poskytuje nové nástroje pro výzkum a přispívá k odhalování překvapivých souvislostí.

Studenti si pak na katedře biologie a ekologie prohlédli laboratoře, sbírky a expozice. Mohli si také „osahat“ kosterní pozůstatky nebo třeba pohrát s živými šváby. Exkurze se jim velmi líbila.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků