Po jedenaosmdesátileté pouti se loutkář Jan Jiří Brát vrátil zemřít domů

Křtu předcházelo jarmareční představení loutkářského souboru Mikrlat nejstarších žáků literárně-dramatického oboru ZUŠ F. A. Šporka v Jaroměři nazvané …ale já se mám.

Diváci tak měli možnost zhlédnout specifický maňáskářský žánr černého humoru, tzv rakvičkárnu. Hrávala se především na jarmarcích k pobavení dospělého obecenstva. 

Fotogalerie a videoreportáž ze křtu knihy

Není úplně jasné, jak se ze syna studnického tesaře stal loutkář, ani který studnický dům Brátovým patřil. Je možné, že například v Náchodě nebo v Ratibořicích na zámku, kam byly zvány cizí soubory, viděl hrát loutkové divadlo.

Díky profesi svého otce měl přístup k nástrojům na opracování dřeva a snad byl i dostatečně zručný, aby si ze dřeva vyřezal potřebnou scénu a první marionety. S nimi pravděpodobně vystupoval i pro zdejší vrchnost.

A nejspíš úspěšně, protože krátce po skončení sedmileté války v roce 1766 ho hraběnka Piccolomini, majitelka statku Studnice, propustila z poddanství. To mu umožnilo velký rozvoj, nákup domu v Náchodě a mohl začít cestovat se svým divadlem po českých zemích.

Po své dlouhé umělecké pouti naplněné až po okraj prací před veřejností se zakladatel loutkářského rodu Brátů a Pratte vrátil zemřít domů do Náchoda. Bylo mu 81 let.

Autorka knihy našla doklady o vystupování rodiny Brátů mimo jiné ve Stockholmu, Göteborgu, Petrohradě, Wroclawi, Linci, Vídni, Budapešti, Bratislavě, Olomouci, Brně a konečně i v roce 1848 v Praze. K tomu ovšem bylo potřeba procházet publikace věnované divadelní historii mnoha evropských zemí či jednotlivých měst i divadelní almanachy a soupisy repertoáru. Pátrala také v mnoha dobových časopisech.

"Byla to nekonečná mravenčí práce, ale nakonec jsem objevila zmínky o jejich hostování ve vídeňských a bratislavských novinách i v řadě českých novin a časopisů. Teprve, když se poskládaly objevené střípky o divadelních zastávkách rodiny Pratte, vynikl překvapivý rádius jejich působení, přestože ještě stále zůstává dost bílých míst pro další výzkum. Důležité však je, že z divadelních cedulí, které se dochovaly, a z novinových inzercí se podařilo sestavit velmi podrobně jejich repertoár do podrobností, které neznáme ani u mnohem proslulejších českých loutkářů té doby," potvrdila autorka Alice Dubská.

Alici Dubské se díky mravenčí práci podařilo definitivně prokázat a potvrdit předchozí závěry historika Jaroslava Bartoše, že Matěj Kopecký, dosud mylně považovaný za zakladatele českého loutkářství, se narodil teprve v době, kdy rodina Brátů, původem ze Studnice u Náchoda, už s loutkami dávno vystupovala.