Článek
Navzdory aktuálně kulminující chřipkové epidemii, která například v loňském roce měla na svědomí fakt, že řady návštěvníků na poslední chvíli značně prořídly, byl společenský sál MKS v Habartově letos zaplněn snad do posledního místečka, což znamená asi 120 návštěvníků, kteří byli natěšení na to, co si pro ně kulturní středisko připravilo. A bylo toho opravdu dost.
Ples byl zahájen krátce po osmé hodině večerní, kdy se za mikrofon postavil Jiří Převrátil, který má s moderováním společenských akcí ve městě již letité zkušenosti a který se i tentokrát své role zhostil velmi dobře. Po krátkém úvodu pak k sobě přizval i ředitelku MKS Petru Šístkovou, která taktéž hosty náležitě přivítala a definitivně dala zelenou aktuální plesové sezóně.
Na návštěvníky čekal pečlivě nazdobený sál, který hýřil barvami. Novinkou se pro letošek stalo kupříkladu osvětlení stropu, jenž byl posázen několika stovkami malých světýlek. Připravena byla i profesionální obsluha za barem a v předsálí taktéž bohatý a všemožné chutě uspokojující raut.
To hlavní se ale dělo v sále, kde šestihodinový taneční maraton odstartovalo stepařské číslo taneční školy Harmonie z Karlových Varů. Po jeho skončení již parket zcela patřil hostům, které na něj pozvala kapela Stratosband, jež se stala hudebním průvodcem tohoto večera.
Po drtivou většinu času byl taneční prostor neustále plně obsazen a lidé se báječně bavili. Sál osiřel pouze jedinkrát a to v případě asi dvacetiminutové pauzy, kdy se většina osazenstva přesunula do přilehlého kinosálu, kde byla přichystána laserová show. Do zadýmeného prostoru kina vstupovali diváci poněkud s rozpaky, ale následná podívaná uchvátila bezezbytku snad všechny. Rej barevných paprsků vytvářejících obrazce a nápisy sladěné s podmanivou hudbou, které mnozí viděli ve svém životě dozajista poprvé, vyvolával bouřlivý ohlas v podobě pískotu a nadšeného potlesku.
Po návratu zpět si návštěvníci plesu opět dosyta užili tance. Kapelu Stratosband však zhruba na tři čtvrtě hodiny na pódiu vystřídala hlavní hvězda večera, jíž byl David Deyl. Jeho melodické a veskrze romantické písničky učarovaly především dámské polovině osazenstva, ale celkově se jeho zpěv nejspíše líbil všem.
Oficiální program krátce před půlnocí však uzavřelo číslo zcela jiného ražení. Celý sál duněl a otřásal se v základech v důsledku zběsilého rytmu, který určovala šestice bubeníků formace Wild Sticks. Rytmus po chvíli ovládl i přítomné publikum, které se mu zcela poddalo a nezřízeným aplausem oceňovalo umění této českobudějovické partičky, která paličkami famózně tluče nejen do bubnů, ale dokonce třeba i do plastových popelnic.
Bylo to to pravé pro to, aby se místním tanečníkům rozproudila krev v žilách a oni pak vydrželi ještě po několik dalších hodin, již tedy v poněkud klidnějším rytmu, brázdit taneční parket. Dělo se tak až do druhé hodiny ranní, kdy se hudební skupina Stratosband rozloučila svou poslední skladbou. Ples byl tím úspěšně u konce, ale naštěstí nás čekají další.
