Článek
Péče o památky má dlouholetou tradici. Tradice výměny vědeckých poznatků sahá až do roku 1968, kdy se konala první konference archeologů středověku tehdejšího Československa.
„Toto setkání je dokladem vynikající a dlouhodobé spolupráce na poli péče o archeologickou položku kulturního dědictví České i Slovenské republiky. Národní památkový ústav a Pamiatkový úrad Slovenskej republiky zde navazují na společné tradice rozvinuté v době existence společného státu. Tato konference je tedy současně příspěvkem a připomenutím společných dějin spojujících naše země po roce 1918,“ uvedla generální ředitelka Národního památkového ústavu Naďa Goryczková.
Kromě českých a slovenských archeologů se jí zúčastní i odborníci z Polska, Rakouska, Německa či Ukrajiny. Během pěti dnů zazní ve dvou sálech téměř 90 příspěvků a představeno bude bezmála 40 prezentačních posterů.
Na místě valtického zámku stával původně gotický hrad. Valtice byly součástí Dolních Rakous, proto se o stavbu hradu zasloužili ve 12. století pasovští biskupové. V r. 1192 získal hrad výměnou Vichard ze Seefeldu, jenž z něho chtěl vybudovat strategicky významné sídlo jako protiváhu proti moravským hradům. V roce 1394 se již Valtice dostaly do majetku Lichtenštejnů a zůstaly jím až do r. 1945.
Lichtenštejnové Valtice často přestavovali. Ještě v 15. století tak byly provedeny pozdně gotické úpravy hradu a ve 2. polovině 16. století byl hrad přestavěn na renesanční zámek se dvěma věžemi vpředu. Důvodem přestavby byla skutečnost, že kníže Karel z Lichtenštejna učinil z Valtic své rezidenční sídlo.
Kníže nechal přestavit renesanční, původní část hradu na vstupní průčelí. Na místo ostatních budov byla postavena tři křídla a rozšířena zahrada. Prostor mezi městem byl upraven na čestný dvůr. Nový barokní zámek tak vznikl o něco severněji od původního. Stavební práce neustaly ani po smrti Karla Eusebia v roce 1684.
Manýristickou estetiku zámku překryla v první čtvrtině 18. století modernější forma vrcholného baroka podle projektu J. B. Fischera z Erlachu. V r. 1729 bylo dokončeno jižní křídlo zámku s bohatě plasticky a malířsky vyzdobenou kaplí. Bezprostřední okolí zámku, rozšířeného kolem r. 1790 o divadelní budovu, se změnilo v barokní zahradu.