Hlavní obsah

Padesáté výročí dopadu meteoritu si připomínají v Kerharticích

Novinky, Stanislava Dvořáková

Neobvyklá událost se přihodila 12. června 1963 ve 13 hodin a 58 minut, a to u domu čp. 20 v Ústí nad Orlicí v městské části Kerhartice za přítomnosti očitého svědka.

Foto: Stanislava Dvořáková

"Meteorit Ústí nad Orlicí", zapůjčený z Národního muzea v Praze k 50.výročí dopadu, má tmavošedý povrch, jen odštěpná plocha je o něco světlejší.

Článek

V ústecké kronice je uveden zápis: "Ve středu 12. června 1963 krátce před 14 hodinou spadl na zahrádku v Ústí nad Orlicí III. (Kerhartice) kamenný meteorit. Jeho pád, který byl provázen velkým hlukem a svistem, pozorovala 66letá důchodkyně Marie Collinová, sedící nedaleko místa jeho dopadu. Meteorit měl podobu kamene, jeho povrch byl hladký, tmavošedé barvy a byly na něm patrné znaky po tavení. Měl podlouhlý zašpičatělý tvar, byl 12 cm dlouhý, 8 cm široký a vážil 1260 gramů."

Tento velmi vzácný jev je popsán v odborné literatuře a opakovaně i v regionálním tisku se zápisy z rozhovorů s těmi, kteří s ním přišli do styku. Dnes již nikdo z nich nežije, jen vnuk, který však po studiu VŠ zůstal na Slovensku.

Paní Collinová ten den seděla naproti domu čp. 20 asi na 12 metrů vzdálené lavičce a podřimovala, když ji probudil hukot, silný závan větru a prudká rána až hlína vystřikla na okno protějšího domku. To již vyběhla babička pětiletého vnuka, aby ho napomenula. Ten se však celý třásl a plakal. Nedaleko místa, kde si hrál, byl v poměrně slehlé půdě vyhlouben kráter o průměru 30 cm, asi 40 cm hluboký.

Ze zadní zahrádky přicházející dědeček, pan Bůžek, hluk připisoval přeletu tryskového letadla. Na dně jámy však zahlédl velký předmět. Měl podezření, jestli se nejedná o výbuch střeliva z roku 1945, nějakého granátu nebo miny, která naštěstí nikoho nezranila. Přesto raději přivolal Veřejnou bezpečnost, která po vyzvednutí černého kamene, údajně na omak ještě vlahého, přizvala J. Suchomela, ředitele místní školy a člena hvězdářského kroužku. Ten prohlásil, že by se mohlo jednat o meteorit.

Poté o dopadu a nálezu byla informována Oblastní hvězdárna v Hradci Králové, jejíž pracovníci, ředitel V. Fritz spolu s J. Krejsou přijeli ihned večer místo proměřit, ofotografovat a převzít jedinečný nález. Meteorit byl pak ke studiu odvezen do Národního muzea v Praze.

Meteorit byl úředně nazván Meteorit Ústí nad Orlicí a je uložen v Národním muzeu v Praze v oddělení mineralogie v I. poschodí v místnosti číslo 13. V samotné vitríně je za meteoritem umístěno zrcadlo, aby byla vidět odštěpná plocha. Vedle je umístěn popis dopadu, výstřižky z tisku a fotografie přímých svědků.

Aby pád byl viděn, slyšen a těleso nalezeno, se stává v celém světě průměrně jednou za dvě staletí. Navíc se jedná o jediné pozorování bolidu v Československu. Pádu meteoritu předchází viditelnost jasného bolidu na obloze, ale v Kerharticích bylo pod mrakem a tak nikdo bolid neviděl, byl slyšet jen svist a ránu.

Až po zprávách v denním tisku se přihlásil J. Teplý z Dolních Louček na Moravě, že v uvedený den a tutéž hodinu zpozoroval na jasné obloze ve výšce asi 80 metrů oslnivou dráhu meteoru. Astronomové podle přesně udaných bodů vypočítali, že šlo skutečně o bolid ústeckého meteoritu.

Jako připomínku 50. výročí této pozoruhodné události byl tzv. ústecký meteorit zapůjčen Národním muzeem v Praze pro vystavení v městském muzeu v Ústí nad Orlicí v trvání od 25. dubna do konce letošního roku.

Reklama

Výběr článků

Načítám