Článek
Úvod koncertu patřil Jihoonu Songovi a Oliveru Lakotovi a skladbě Trumpet Tune pro trubku a varhany Henryho Purcella. Posluchači si s nadšením vychutnávali nejen provedení skladby, ale i videoprojekci, která pomocí čtyř kamer zprostředkovávala na plátno před oltářem hudební dění na kůru.
V Toccatě in d BuxWV 155 pro varhany Dietricha Buxtehudeho prokázal své mistrovství nositel prestižních ocenění ze soutěží v St. Albans, Lipsku či Petrohradě, který pochází z Jižní Koreje, Jihoon Song.
A pak se už představila vítězka mezinárodní houslové soutěže Pražské jaro 2017 Olga Šroubková. S virtuozitou předvedla Partitu č. 1 h moll pro sólové housle BWV 1002 Johanna Sebastiana Bacha, čímž nadchla posluchače i hosty festivalu, mezi nimiž nechyběl ani královéhradecký mistr houslař Tomáš Pilař.
Poté opět zněly varhany z roku 1727 a skladby Johanna Sebastiana Bacha, mezi nimi i Toccata, adagio a fuga C dur BWV 564, trumpetista Oliver Lakota pokračoval skladbou Trumpet Voluntary, kterou napsal Jeremiah Clarke.
Při druhém sólu se Olga Šroubková prezentovala svojí "srdcovkou", jak nazvala Sonátu pro sólové housle č. 1 g-moll Eugéna Ysaÿe. Posluchače si provedením naprosto získala, někteří mluvili po skončení koncertu dokonce o tom, že jako by neslyšeli nástroj jeden, ale hned několik.
Závěrečné překvapení v podobě společné Ódy na radost bylo opravdu krásným zakončením svátečního festivalového koncertu.
Festivaloví příznivci a návštěvníci koncertu uznale ocenili výkony všech tří protagonistů, nás může těšit, že česká stopa na tomto koncertě měla punc nejvyšší kvality. Dejme tedy na závěr slovo Olze Šroubkové, která se představila jako letošní vítězka Pražského jara, ale má za sebou také úspěchy v dalších významných soutěžích.
Nutno připomenout, že prvenství v houslové soutěži získala pro Českou republiku po dlouhých třiceti letech. Co tedy pro její kariéru znamená prvenství na Pražském jaru – otevřel jí tento úspěch tzv. dveře na významné festivaly a nová pódia?
„Rozhodně je to nejvýznamnější dosavadní úspěch, znamená pro mě splněný sen a asi mi zaručí „slávu“ na domácí půdě,” poznamenala s úsměvem a dodala: „Otevření dveří se děje podle mého názoru postupně, ale zcela jistě především v České republice mám teď velmi mnoho koncertních příležitostí.”
Na Věkově festivalu se představila v roli sólistky, a tak odpověděla také na otázku, zda plánuje sólovou dráhu nebo bude usilovat o pozici koncertního mistra ve špičkovém orchestru?
„Kombinace obojího by byla samozřejmě naprosto skvělá. Zatím se nechávám unášet příležitostmi, které při studiu mám, a uvidím, jak až daleko se dostanu se sólovým hraním. Zatím ale stále předpokládám, že jednou skončím v orchestru. Což pro mě ovšem bude skvělé, protože hru v orchestru miluji již od střední školy! Otázkou zůstává, usadíme-li se v Čechách nebo v Německu, kde studuji a ráda bych se pokusila dostat místo v některém tamním orchestru.”
