Článek
Budoucí architekt začal svoji kariéru v kamenické dílně svého otce v Cáchách. Po přestěhování do Berlína se učil v atelieru Petera Behrense. Tam se setkal s některými světově proslulými architekty, například s Le Corbusierem.
Ač neměl potřebné školní vzdělání, již ve svých 20 letech získal první zakázku na stavbu. Byl to Riehlův dům v Neubabelsbergu u Postupimi a přinesl mu úspěch. V roce 1912 u Petera Behrense skončil a otevřel si v Berlíně vlastní kancelář.
Aby se lépe ujal jako stavitel vil pro berlínskou smetánku, změnil si jméno na Ludwig Mies van der Rohe (Rohe se jmenovala jeho holandská matka za svobodna). Stavěl vily v Postupimi a Berlíně a většinou v neoklasicistním slohu.
Jeho styl se začal měnit pod vlivem avantgardy po první světové válce. Začal se vracet k elementárním stavbám a tvarům. V roce 1926 byl zvolen vicepresidentem Werkbundu. Zabýval se filosofií a studoval díla Romana Guardiniho. Jeho filosofie protikladů se poprvé odrazila ve stavbě německého pavilonu na světové výstavě v Barceloně v roce 1929 a v brněnské vile Tugendhat (1930).
Zmíněné dvě stavby mu zajistily světovou proslulost. Doma uznáván nebyl, nacisté mu vytýkali málo německý styl. V roce 1937 odešel do USA. V roce 1938 se stal ředitelem Chicago Armour Institute of Technology. V USA pak žil a tvořil až do své smrti v roce 1969.
Výstava nabízí kromě komplexních písemných informací o mimořádné osobnosti světové architektury zejména publikace o něm a jeho činnosti z fondu MZK. Expozice se nachází v přízemí budovy MZK v Kounicově 65a a je přístupná do 30. března.
