Článek
Jak jste se dostal k herectví?
Přivedli mě k tomu rodiče, protože oba jsou hudebně založení. S mamkou jsem párkrát hrál i v divadle, což mě bavilo víc než zpěv. Asi už ve čtvrté třídě jsem se rozhodl, že bych chtěl jít na konzervatoř - obor herectví.
Co jste pro to udělal - chodil jste do zušky?
Do zušky jsem chodil od pěti let. Do sedmé třídy jsem hrál na klavír na ZUŠ v Opočně. Do dobrušské ZUŠ jsem nastoupil vloni do literárně dramatického oboru a taky začal dojíždět do Prahy na přípravné kurzy k přijímačkám, kde nás připravovali, co se týče herecké části. Musím poděkovat, že mě připravili dobře. Na zkoušky jsem ale musel zvládnout i hudební teorii a další věci, které s tím souvisí.
Na jaký obor jste se na konzervatoři hlásil?
Na státní školu jsem se hlásil na obor herectví a na soukromou školu na obor muzikál. Vzali mě na obě dvě. Na muzikálu jsem skončil na druhém místě z třiceti lidí a na státní škole pak třináctý z dvou set deseti.
Přijímačky na herectví byly tříkolové?
Ano. První kolo probíhalo v několika dnech kvůli počtu přihlášených a v sítu vypadlo 80 procent uchazečů. Na začátku dostal každý papír s tím, co po něm budou chtít v jednotlivých kolech. Na úvod jsem si připravoval monology, básně, měli jsme říct i něco o sobě, potom se nás ptali, co nejraději přednášíme, a to jsme odříkali. Pak se čekalo na vyhlášení výsledků.
Jak to pokračovalo?
Do druhého kola postoupilo čtyřicet lidí. Mělo dvě části, první se skládala z tance a zpěvu. To bylo dopoledne, a kdo nepostoupil, už nemohl do odpolední herecké části. Výsledky jsme se dozvěděli zhruba ve dvě hodiny a šli na hereckou část. Kantoři v porotě vás jen sledují, nemají žádný výraz - nepoznáte, zda to je špatně nebo dobře. Před porotou můžete být deset minut, nebo taky jen minutu, a nikdo neví, zda je to dobře, nebo špatně.
Popíšete své pocity?
Já sám jsem byl v herecké části asi minutu a byl jsem z toho docela rozhozenej, ale nakonec se ukázalo, že jsem postoupil až do třetího kola. Tam se dostali jen nejlepší z nejlepších - dvacet lidí. Vždy se zkoušelo od rána do večera, což bylo psychicky i fyzicky náročné.
Přibližte okamžik, kdy jste se dozvěděl výsledky?
Nejdřív jsem byl zklamaný, protože na obor herectví jsem se nedostal. Když jsem se dozvěděl, že jsem skončil první pod čarou, tak jsem myslel, že rozbiju celej barák. Odvolání mi ale naštěstí vyšlo, protože letos brali výjimečně třináct lidí. Výsledek odvolání a zpráva o přijetí na mě dolehly až později - říkal jsem si, že je neskutečné, že jsem to dokázal.
Máte herecký vzor?
Vzorů mám několik, ale asi nejvýš je u mě Karel Roden.
Chodíte často do divadla?
Naposled jsme se byli podívat na muzikálu Srdcový král s nejslavnějšími písničkami od Elvise Presleyho. To se mi hodně líbilo. Chtěl bych vidět i West Side Story v americké produkci v Praze.
A z činohry?
Zatím jsem neměl moc příležitostí dostat se do větších divadel. Od dětství chodím na ochotnická představení - nejvíc mě zaujala hra Charleyova teta v podání týnišťského ochotnického souboru. Těším se, že v Praze budu mít možnost navštěvovat velká divadla se studentskou slevou.