Článek
Od této sezóny jste v novém angažmá, a to v činohře Národního divadla v Praze, kde jste už předtím hostoval. Jaká premiérová role vás v nejbližší době čeká?
Švanda dudák. A režírovat bude pan Pitínský. Těším se na něj i na Švandu. Každý mi s takovým škodolibě soucitným pocitem přeje mnoho zdaru, ale já si teď tu hru po dlouhé době pročítám a jsem sám překvapený, jak mě baví a jak je napínavá. Navíc se od července učím na dudy a to je teprve paráda! I když sousedé jsou asi jiného názoru...
Předtím jste byl hvězdou činohry Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde jste šel z role do role. Které patří k těm srdečním?
Tak to je otázka, na kterou mám jen velmi neoriginální odpověď. Kromě jedné mini roličky jsem miloval a miluji všechny. Měl jsem neskutečné štěstí. Z těch, které už patří vzpomínkám, bych asi nejbohatší věnce dal Oidipovi, Amadeovi, Orsinimu z Cenci a Števovi z Její pastorkyně. Z těch, co ještě hraji, nemůžu nějakou roli vyzdvihnout na úkor té druhé. Pak by třeba Nikola Šuhaj žárlil na Jarka z Holých dup! Nebo by Tristan chtěl Algernonovi přebrat Cecílii. Je to jako říct, které dítě máte raději... Vždycky mám nejsilnější vztah k té roli, kterou zrovna zkouším nebo hraji. Například včera jsme měli oprašovačku Smrtihlava a znovu jsem si užíval, jak skvělý je to text.
S inscenací Smrtihlav a spolu s dnes už bývalými ostravskými kolegy se ostatně představíte i pražskému publiku, a to na jevišti Nové scény, kde bude ostravské NDM 20. října hostovat v rámci přehlídky Ostrava v Praze...
Předně to byla skvělá herecká práce. O to se postaral režisér Peter Gábor. Líbí se mi jak pracuje s herci. Ostatně důkazem toho jsou všechny postavy. Na scény, kde hraje paní Cónová a Petra Lorencová se chodím dívat do sálu. Navíc je to skvělé drama s drsným, ale fascinujícím tématem. Takový detektivní Hamlet z poválečného Německa. Všichni jsme se ponořili do studia a debat o holocaustu, vině, vtahu dětí a rodičů. Kolovala kniha Niklase Franka Můj otec. Setkali jsme se s panem Eliášem, pamětníkem Osvětimi, a psychiatrem panem doktorem Matysem, který nás seznámil s problematikou poruch a traumaty z hrůz druhé světové války. Výživné.
Ostrava vám bude stejně ale nějaký čas "souzena", protože tam jezdíte dohrávat, v čem všem?
Smrtihlav, Tristan a Isolda v alternaci s charismatickým Alešem Bílíkem, Jak je důležité míti Filipa, Balada pro banditu a Donaha. Takže ještě chvíli Ostravakem na půl úvazku zůstanu. A to je fajne, no ni?
Jako rodilému Pražákovi je vám ale asi nejlíp doma. Co všechno byste ale ještě kromě práce v divadle rád stihnul? Narážím tím na Cabaret Calembour a šansony, což je vaše další parketa...
No, jak je to s těmi devatero zaměstnáními? Věnovat se naplno novému náročnému angažmá a k tomu dohrávat v Ostravě a neošidit to, to je pro mne priorita a dost náročný úkol. Úkol o to těžší, že Praha nabízí nekonečnou škálu další práce a zábavy. Všude se něco děje, jeden by to všechno chtěl nějak obsáhnout, ale je to zahlcující. Paradoxně se teď bojím toho, co mi v Ostravě chybělo. Ale myslím, že je to jen o tom se zklidnit a zorientovat.
