Hlavní obsah
Lapidarium v Dobrušce s obrazy Marcely Řezníkové Foto: Dana Ehlová

Nikdy jsem neměla blízko k výtvarnému umění, řekla na vernisáži svých obrazů Marcela Řezníková

Ve čtvrtek 7. března se v lapidáriu v Dobrušce uskutečnila vernisáž výstavy Marcely Řezníkové nazvaná Krajiny a zátiší na plátnech.

Lapidarium v Dobrušce s obrazy Marcely Řezníkové Foto: Dana Ehlová
Nikdy jsem neměla blízko k výtvarnému umění, řekla na vernisáži svých obrazů Marcela Řezníková

Sama autorka má k Dobrušce hluboký vztah. Do tohoto města se přistěhovala v roce 1967, a jak sama uvádí „teprve zde začala svůj skutečný život“. Na dobu strávenou ve městě F. L. Věka dodnes ráda vzpomíná, stejně jako její bývalí kolegové z práce, kteří tvořili velkou část hostů vernisáže.

Václav Verner z Kulturního domu v Dobrušce v úvodním slově řekl: „Olejomalby Marcely Řezníkové nám interpretují její velikou lásku k tomu, co je na nich zachyceno. Jako by v nich chtěla zobrazit samu duši malované krajiny, kousku země, který je jejímu srdci nějakým způsobem blízký, který ji zaujal a jehož někdy i prchavou krásu doslova zaklela svými olejovými barvami do neodcházejícího momentu.“  

O tom, jak se k výtvarnému umění dostala, sama autorka sdělila: „Nikdy v životě jsem neměla blízko k výtvarnému umění, snad jenom ve škole, kde jsem možná namalovala hezký obrázek a pan učitel Macháň mně ho pochválil. Na to jsem si vzpomněla v mnohem pozdějších letech.“

Dále uvedla: „Pak mně ale bylo padesát a přemýšlela jsem, co s životem. Jeden z mých synů, který žije v Německu a je historik, mně totiž přivezl obrázek chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Během společného povídání jsem vzala tužku a papír a překreslila ho. Syn ho odvezl a za čtrnáct dnů dorazil s objednávkou na deset obrázků i v barevném provedení. Zkusila jsem tedy akvarely a začala malovat hrady, zámky, radnice, kostely pro infocentra. Postupně jsem namalovala několik tisíc obrázků, a bylo to stále dokola.“

To však není konec příběhu, ten pokračoval. „Jednou jsem si řekla, že si koupím olejové barvy a plátno a zkusím něco jiného. Přihlásila jsem se na Pedagogickou fakultu v Hradci Králové a dostala možnost navštěvovat hodiny výtvarné výchovy studentů fakulty. Tehdy jsem přičichla k tvorbě pod vedením někoho zkušeného a tím jsem vlastně odstartovala svoji výtvarnou činnost," uvedla autorka.

"Jednou jsem v televizi sledovala instruktáž amerického malíře Boba Rosse a viděla jsem, jak vezme barvy a štětec a během pár minut namaluje obraz. Zdálo se mi to neuvěřitelné. Na internetu jsem našla jeho webové stránky a říkala si, že když on namaluje obraz za dvacet minut, tak já ho zkusím namalovat třeba za týden. Na Vysočině jsem objevila výtvarnici, která jeho kurzy v zahraničí absolvovala a poskytovala výuku techniky Boba Rosse, tzn. mokré do mokrého. Absolvovala jsem několik výukových dnů, získala certifikáty a myslím, že na mých obrazech je poznat, co je malované před kurzy a co po nich," dodala Marcela Řezníková.

Výstava, jejíž součástí jsou také repliky užitkových předmětů ze 17. a 18. století, pocházejících z oblasti Bernu a Basileje, které zhotovil z cínu Jaroslav Spirit z Říčan u Prahy (už čtyři desetiletí žije a pracuje v německém Lorrachu), potrvá do konce března.  

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků