Hlavní obsah

Nesebr, prchající kouzlo černomořské romantiky

Novinky, Vratislav Konečný

Návraty kamkoliv bývají plné otazníků. Málo je míst, která by se nezměnila. Vždycky hledám pozitiva, bohužel nelze přehlédnout ani stinné stránky. Je tomu i v případě jednoho z mála historických, turisty hojně navštěvovaných bulharských center na pobřeží Černého moře, Nesebru. Z města se stal kýč.

Foto: Vratislav Konečný

romantika Nesebru, nesmíte se nechat odradit přesuvenýrovanými ulicemi a svoji pohodu najdete

Článek

Konec nostalgie, jde o byznys

V dobách rekreací ROH bylo městečko, vystrčené do moře na protáhlém mysu, také velkým lákadlem, vždyť leží hned vedle Slunečného pobřeží, kam se jezdilo na poloupravené, místy špinavé pláže do krabicozních hotelů s umakartovými jídelnami na celkem příjemnou a nenáročnou dovolenou. Nesebr byl sice chloubou už tehdy, leč trochu zašlou.

Přístav měl i své kouzlo. Již při příchodu přes šíji, která poloostrov spojuje s pevninou, bylo cítit nezaměnitelnou vůni pečených grundlí, bulharsky zaza, a chobotnicových chapadélek. V místech, kde lahůdky, sice ne moc hygienicky, ale chutně dělali, je velký bazar. Bohužel nejen tam, bazarem se stal celý Nesebr.

Vyhnanci mu dali duchovní tvář

Před dávnými věky, v neinternetovém čase kolem roku 510 před Kristem, založili řečtí Chalcedoni na místě thrácké osady přístav Mesembria. Námořní obchod kvetl díky Thrákům, pak přišli Římané a na pár set let to s Mesembrií šlo z kopce. Rozkvět znovu zaznamenala za byzantské vlády, v 5. a 6. století už měla slušnou úroveň, město mělo tak dobrou reputaci, že sem byli posílání neposlušní šlechtici do vyhnanství.

Snažili se tu nejen přežít, ale také slušně žít, a protože to byli většinou lidé zbožní, tak na poloostrově kromě svých sídel zřídili i příbytky pro dohled shora. V té době tu bylo postaveno na čtyřicet kostelů a kaplí, z toho jedna třílodní bazilika, jejíž ruiny jsou vidět podnes. 

Pak ale přišly dějiny a s nimi, jak jinak lidi, kostelů zůstalo pár, ale určitě slouží za návštěvu, například v kostele Pantokrator je slušná galerie, zrovna jako u Jana Křtitele. Kostel svatého Štěpána má nádhernou freskovou výzdobu.

Město ušetřili i v pozdějších dobách Turci, dokonce je opevnili proti kozáckým nájezdníkům. Zdejší sloh je charakteristický - příčné pruhy z bílého tufu a červené cihly, oblouky a průčelí zdobené keramickými rozetami. V úzkých uličkách stojí spousta historických domů, s kamenným přízemím a dřevěným patrem, charakteristickými stavbami pro tento region. Tím to ale končí.

Pak začíná hon na turisty. Většina suvenýrů pochází z Asie, určitě si nějaký hodně křiklavý dovezete. Místy to vypadá jako obří bazar nevkusu. Máloco původního, většinou samý šunt.

S jídlem roste... panděro

U maringotkových stánků voníval chléb s čubricí, ubrousky k dispozici nebyly. Zato mastiky, co hrdlo ráčí, Slajanče breg, místní koňak za pár šupů, vína hektolitry. Z toho by místní nevyžil, i proto útočí na cizincovu kapsu, jak jen se dá. Všude plno hospod, kaváren, restaurací s velkou nabídkou jídel v různých cenových relacích.

Pokud nemusíte mít vepřo knedlo nebo svíčkovou, nechte se zasytit tradiční bulharskou kuchyní, která je zdravá, protože procento zeleniny v ní je hodně vysoké - a ryby. Ale knedlík vám neunikne, jsou tu i české hospody a pivo. Spraví vám to náladu, ne postavu. 

Takže chutě do Bulharska, moře, pláže a ostatní čekají...

Reklama

Výběr článků

Načítám