Hlavní obsah
Tomáš Bílek, absolvent oboru Stavebnictví hodonínské průmyslovky zavzpomínal na středoškolská léta Foto: Jana Slováková

Někdy závidím lidem, co to všechno mají ještě před sebou, říká Tomáš Bílek

Tomáš Bílek, absolvent oboru Stavebnictví hodonínské průmyslovky, v současnosti studuje 3. ročník ČVUT v Praze, Fakultu stavební, obor: Realizace dopravních staveb. Zavzpomínal na své studijní povinnosti na průmyslovce - a nejen na ně.

Tomáš Bílek, absolvent oboru Stavebnictví hodonínské průmyslovky zavzpomínal na středoškolská léta Foto: Jana Slováková
Někdy závidím lidem, co to všechno mají ještě před sebou, říká Tomáš Bílek

Jaké jsou tvoje momentální výsledky na vysoké škole?

Nemůžu říct, že bych byl se sebou úplně spokojen. S odstupem času si uvědomuji, že některým předmětům jsem nevěnoval patřičnou dávku úsilí, což se pochopitelně odrazilo na výsledné známce. Ale pokud bych měl brát v potaz to, co všechno jsem se naučil a kolik práce jsem nad tím vším strávil, tak je to pro mě určitě pozitivní.

Co se ti zatím povedlo, nebo nepovedlo?

Za úspěch považuji především to, že jsem stále studentem vysoké školy (smích). Naskytla se mi také příležitost pracovat na obrovském a pro Prahu velmi významném projektu, což považuji za velký krok kupředu. Jedná se o celkovou přestavbu a rekonstrukci ústřední čistírny odpadních vod na Císařském ostrově, kde se podílím na řešení statiky, konkrétně navrhování výztuže do železobetonových konstrukcí.

Co ti průmyslovka dala nebo dává do života? Jaké máš vzpomínky na středoškolská léta?

Vzpomínky na střední školu jsou nezapomenutelné. Neznám nikoho, kdo by nerad vzpomínal na středoškolská léta a já nejsem výjimkou. Někdy tak trochu závidím lidem, kteří to mají ještě všechno před sebou. Průmyslovce vděčím především za tu spoustu domácích úkolů a ročníkových prací, kterými se starala o to, abychom se nenudili ve volném čase (smích). Nicméně když potom přijdete na vysokou školu, nejste tolik zaskočeni množstvím požadavků, které jsou na vás kladeny. Střední škola mi dala potřebný základ, díky kterému byly začátky na vysoké škole podstatně snazší. Tímto bych chtěl taky poděkovat všem kantorům, kteří nám dali přinejmenším nutné vědomosti.

Víme, že na průmyslovce v současnosti studuje na stejném oboru jako ty i tvůj bratr Pavel. Proč se tak rozhodl? Hodláte založit snad nějakou rodinnou tradici?

Nechtěl bych tvrdit, že by se mělo jednat o rodinnou tradici. Na to je ještě příliš brzy. Vyloučit to ale taky nemůžu. Můj mladší bratr se rozhodoval mezi strojní průmyslovkou v Uherském Brodě a právě stavařinou na hodonínské průmyslovce. Je pravdou, že na cestu stavaře jsem ho inspiroval já, ale rozhodnutí bylo zcela na něm. Největší roli v rozhodování asi hrály mé dosavadní zkušenosti s průmyslovkou v Hodoníně. Nakonec jsem moc rád, že bratr jde v mých stopách, ovšem kdyby se rozhodl pro strojařinu, určitě bych mu nic nevyčítal, spíše naopak.

Praha ti zřejmě učarovala, tvoje přítelkyně žije v Praze, studuješ v Praze, hodláš se tam i usadit natrvalo?

Člověk musí Prahu poznat více zevnitř, aby zjistil, že to není jenom město památek a kultury. Chtěl bych vzkázat všem, co uvažují nad studiem v hlavním městě a mají nějaké pochybnosti, jednoznačně do toho jděte. Dokonce bych vám to i doporučil. Praha je město nekonečných možností a já nelituji ani na vteřinu, že jsem se rozhodl právě pro Prahu.

Co bys vzkázal současným studentům, jako radu do života na vysoké škole?

Pokud myslíte studium na vysoké škole opravdu vážně, je důležité na sobě pracovat, abyste si odnesli ze školy co nejvíce. Protože to, co máte v hlavě, vám už nikdo nikdy nesebere. Taky musíte mít na paměti, že pro úspěch musí jít někdy zábava stranou. Nemějte strach jít do neznáma, protože často zjistíte, že to pro vás byla právě ta nejlepší volba.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků