Nejsme tady v kravíně aneb Vzpomínky na minulost v Retro ČS

Jedny  ze vzpomínek jsou například na žvýkačky. Kolikrát jsme slýchávali od učitelek, a nejen od nich, Jdi vyplivnout tu žvýkačku, nejsme tady v kravíně.

 Žvýkací guma, jak bylo také její označení, většinou končila za uchem, tenkrát "frčely" populární růžové Donaldy s obrázky, kus stával dvě padesát Kčs. Nebo plátkové od firmy Maple Leafs, poté už přišla záplava dalších, ve Velimi se vyrábělo nežvýkatelné Pedro.

Je fakt, že mletí pusou při jakékoli příležitosti není zrovna vábná podívaná.

Ke žvýkačkám patřily jeansy (džíny), většinou rifle, jak se jim říkalo podle tuzexových kalhot částečně šitých u nás pro italskou firmu. Ty se nakupovaly v Tuzexu. Za 40 bonů klasik, za 45 se zipy na kapsách, občas měl někdo štrausky nebo líčka (Levi Strauss, Lee) to už se považoval za „kinga”. Manšestráky přišly do módy později, vrcholem byly lacláče.

Tuzex a veksláci, to byla nepřehlédnutelná kapitola dvojí oficiální měny v socialistickém státě všeobecného blahobytu. Nákup bonů, dobrodružství hraničící s kriminálem, hrozilo ohrožení devizového hospodářství, policajti lítali jako šílení, zátahy kolem prodejen byly adrenalin, ale sehnali jste tam téměř vše. Film Bony a klid už nové generaci vůbec nic neříká, před 30 lety byl jeho námět běžnou věcí.

Retro toho mapuje mnohem více, od mléka  v sáčcích, používaných na vše možné, přes hračky zaniklých firem, které jsme vyváželi i mezi zlé kapitalisty, kosmetiku od Dermacolu po solvinu.

Další kapitoly se věnují potravinám, pečivu i masnému průmyslu, pod názvem rumunský párek se prodával za pár kaček jako tatarák, kávě, cukrovinkám. Nezapomenutelné jsou naše limonády, nyní obnovená kofola, která měla porazit občas se vyskytující Coca-colu. Nápoj měl několik verzí – pamatujete Aro Colu, Prago Colu, Slovkolu, Fru-Kolu? Pytlíky s vitacitem a šumáky? Chito a Amaru?

Běžné byly mlékárny, kam se chodilo i pro mléko do bandasek, první samoobsluhy s drátěnými košíky. Zboží se dávalo do papírových sáčků, které se nevyhazovaly (lepili je také vězni). Bílá labuť byl název pro nákup pod jednou střechou. Když Švédové postavili Kotvu a Máj, tak to byly druhé Vánoce... Existovaly i "vládní" prodejny, tam bylo všechno, ale jen pro úzký okruh vyvolených.

Kuřáci zavzpomínají na letky, partyzánky, marsky, na boj o tvrdé sparty a petry, „ameriky“ byly směnné zboží za další výrobky. S Bulhary se vedla o tabák malá obchodní válka.

Na každé straně najdete, vy starší, důvěrně známé věci, mladé generaci naprosto nepochopitelné. Právě u knih Retro jim můžete ukázat, jak se žilo ještě před pár desítkami let,kdy byla i čočka nedostatkovým zbožím, zrovna jako tužkové baterie, toaleťák a jiné věci.

Vydala Jota Brno.