Článek
Již v období vlády 11. dynastie, tedy zhruba 2137 - 1994 př. n. l, se započal rozvoj města, posilující jeho význam. Ruku v ruce s náboženstvím kráčela věda, umění, obchod a politika. Tuto moc, posílenou i vojenskou, si Théby vybudovaly zejména v období let 1543 - 1076 př. n. l, tedy za vlády 18. - 20. dynastie.
Za starověku je Egypťané nazývali Vaset, či též Ta Ipet, což lze přeložit jako Svatyně. V dnešní době ustálené pojmenování Luxor vychází z arabského názvu al-Uksur, jménu v překladu znamenající Hrady.
Toto tzv. „největší muzeum světa pod otevřeným nebem“ je turisty mimořádně hojně navštěvované - na pravém břehu Nilu lze necelé tři kilometry od sebe navštívit mohutné ruiny chrámových komplexů Luxor a Karnak, které kdys spojovala alej se sochami beranů, na protilehlém břehu pak prakticky na dohled leží Údolí králů, Údolí královen a chrám královny Hatšepsut.
Chrám Kanak byl až do konce antiky nejzásadnější svatyní boha Amon-Re, tedy spojení Amona a boha slunce Re. Založen byl takřka dva tisíce let před naším letopočtem faraónem Senusretem I. a dobudováván a rozšiřován po dobu dlouhých 1500 let.
Hned u vstupu impozantní branou nelze přehlédnout sochy posedávajících beranů, největší sloupová síň světa se na ploše 5000 metrů čtverečních v 16 řadách pyšní 134 masivními sloupy. Z toho 122 sloupů je vysokých přes deset metrů, dvanáct pak ční do více než dvojnásobné výše s průměrem přes tři metry.
Právě zde se natáčely scény s Indiana Jonesem. Stojí za to pozdvihnout hlavu vzhůru, spojnice sloupů jsou zdobeny v barvě, pravděpodobně díky možnosti odolávat tisíciletému náporu živlů. Reliéfní vrypy na sloupech uchvacují svojí četností i zachovalostí. Různě dochovaná torza soch spodobňují např. faraóna Amenhotepa či královnu Nefertiti. Zaujmou i strmé hladké obelisky, nebo sochy nahrubo přetesané kameníky do obrysů symbolizujících kříž, pozůstatek to vlivu křesťanství.
I když Théby v 7. století před naším letopočtem byly vypleněny Asyřany a zbyly z nich poté pouhé trosky, později se slavností v karnackém chrámu zúčastnil i dobyvatel Alexandr Veliký.
Čemu se zde milovník historie nevyhne, jsou jednak návštěvníci, hlasitě komentující natáčené sekvence, stejně jako „průvodci“, tedy domorodci, ochotně ukazující, co i běžně zvídavé oko samo vidí, a to s rukou nataženou víc než kdysi popeláři "nezištně" přející Nový rok.
Obdobně, jako se v Jeruzalémě podivná sorta turistů, cítících se být Kristem, směšně za tučný peníz lopotí s křížem na Golgotu, zde se můžete nechat vyfotit se štětečkem v ruce coby zanícený archeolog při oprašování tisícileté historie. Pravý hon na movité začíná při odchodu, prodejci suvenýrů jsou neodbytnější než pijavice lékařská, leč popravdě ceny se dají usmlouvat na neskutečně nízké a s přihlédnutím na tamní příjmy - zaměstnanec zhruba 120 až 150 euro/měsíc, důchodce 20, není od věci přispět k obživě místních obyvatel, zchudlých potomků tak mocné říše.
V přístavu funguje lodní přeprava na druhý břeh, možno je sjednat si vyjížďku člunem po Nilu, po městě jezdí drožky s koňským pohonem.
