Hlavní obsah

Nejmalebnější vodopád Jizerských hor naleznete na Černém potoce na Hejnicku

Novinky, Jana Vančatová

Blankytná obloha, příznivá předpověď nabízející slunečný závěr roku nalákala do hor tisíce návštěvníků toužících po jiskřícím sněhu, i když leckde spíše umělém. Ubytovací kapacity nejznámějších středisek Jizerských hor jsou zaplněny na maximum. Existují však místa, kde turisty téměř nepotkáte.

Foto: Jana Vančatová

Peřeje Černého potoka

Článek

Jizerské hory nepatří k nejrozsáhlejším pohoří, ale podob mají nesčíslně. Od jihu na Liberecku a Jablonecku jejich mírně zvlněné hřbety jen pozvolna nabírají výšku, jsou ideálními cíli pro lyžaře; zato jejich severní část na Frýdlantsku a Novoměstsku je strmá a divoká, plná rozeklaných hlubokých roklí, nad kterými se vypínají početné skalní vyhlídky. Terén náročný i pro cyklisty zůstává stále zejména doménou pro pěší. Asi i díky tomu tento téměř panenský kout divoké přírody stále čeká na své objevení.    

Jedním z výchozišť, odkud se můžete ke strmé hradbě hor vydat, je obec Bílý Potok. Výlet v mrazivém slunečném dni má jednu nespornou výhodu – při stoupání z údolí k vrcholům - se na rozdíl od horkých letních dnů - téměř nezapotíte. Zimní příroda nabízí i další bonusy; turista „pěšák“ také ocení, že sněhem je sice jen „pocukrováno“, ale zaručeně je to sníh přírodní.

Ticho a klid jen naruší hukot peřejí Černého potoka pádícího roklí k říčce Smědé. Ta sice v tomto období jen líně teče na dně svého koryta, ale jak ničivou může mít sílu, mají místní stále v živé paměti; následky povodně z roku 2010 ještě na některých místech jsou patrné.

Cílem výletu je vodopád na Černém potoce a vyhlídka Hajní kostel. Cesta z centra Bílého Potoka je dobře značena, po 2 kilometrech zelená značka vede k okraji lesa k rozcestníku u Liščí boudy. Kousek za ním uslyšíte hukot, který postupně sílí – Černý potok s nespočtem peřejí, balvanů a tůní. Další necelé dva kilometry vedou vzhůru proti proudu potoka. Překonáte převýšení zhruba 250 metrů, cesta je příjemná, stoupá pozvolna. Doprovází vás výhledy na nejvyšší dominantu – skály Frýdlantského cimbuří.

K samotnému vodopádu vede asi 500 metrů dlouhá odbočka již náročnějším kamenitým terénem. Vodopád uvidíte až na samém konci stezky. Právem je považován za nejhezčí v celých Jizerských horách. Bývá i nejvodnatější. Ale mráz posledních dnů mu dodal kouzlo téměř pohádkové. Vodopád i ledopád, zamrzlé tůně…Nečekaná podívaná, vynoří se vám slova jedné české písně  „...ty nejlepší věci jsou zadarmo“. Vrátit se k zelené značce musíte po stejné trase.

Po dalším kilometru stoupání vás čeká hodně strmý výstup k vyhlídkové skále Hajní kostel (710 m) patřící k masivu Poledních kamenů. Odměnou za námahu je nádherný výhled do krajiny i na okolní skály – zejména Frýdlantské cimbuří (875 m).

Hajní kostel je opředen řadou pověstí. Místní vyprávějí, že zdejší skály jsou pozůstatkem zříceného kostela. Říkalo se mu Hainskirche – odtud název Hajní kostel. Jakýpak to ale asi byl kostel, když si zdejší skalní masiv vysloužil i označení Hexenchor – Čarodějnický kůr? Je zde prý také ukryt poklad, ke kterému se dostanete jen na Velký pátek.

Za ideálního počasí můžete pokračovat dále po zelené až k vyhlídkám Frýdlantského cimbuří, ale po místy napínavém sestupu po namrzlých žebřících Hajního kostela, jsme raději tuto vyhlídku odložili na léto.  

Výběr článků

Načítám