Článek
Svět sám pro sebe, na jižním konci Kokořínem zaštítěný, na severním pak Houskou, hradem, o něž se povídá, že se zde díra do pekel nachází. Mezi nimi leží půvabná vesnička Ráj, s roubenkami, rybníkem plným leknínů a žlutých stulíků.
V údolí pracovala mysl básníka z romantiků nejromantičtějšího Karla Hynka Máchy naplno. Zde narazil i na předobraz lesůpána Viléma, jehož použil ve svém stěžejním díle Máj. Pod Kokořínem napsal Cikány, z nichž už si pamatuju jen jednu větu: Dalekáť cesta má – marné volání.
Dalekáť cesta však není po klikatícím se oudolí, byť s různými odbočkami do skal se valně protáhne. Houska je opředena řadou mysterií. Postavena zřejmě, aniž to král tušil, Berky z Dubé, jímž patřilo okolní panství, změnila se v renesanční obydlí za Hrzánů z Harasova.
Nejzajímavější částí je kaple, stojící údajně nad dírou, „odkud duchové zlí se ukazovali a pozměňovali se ve zvířata“. Prý je tu nějaká geomagnetická anomálie, nikdo však nic nedokázal, a jestli je dole rohatej, tak spí zrovna jako bytosti nebeské v hlubokém útlumu bez zájmu o dušičky.
Pověstí je Kokořínsko plné, působili tu i proslulí Petrovští, loupežníci později v pohádkách se vyskytnuvší. Krásná legenda je o zaniklém hradě nad Harasovským rybníkem, o Krvomlejně, mlýnské kolo tu měla pohánět krev odsouzených. Jenže byli nevinni a strůjce mordu vše odskákal.
Odskákal to i před více než sto lety vystavěný od Lobkoviců moderní hotel u jezera. Po letech prosperity je po restitučních čachrech rozkotán a zdevastován. Kdysi vyhledávané koupaliště zeje prázdnotou, němě na ně zírá Ukřížovaný na pískovcovém podloží v místě, kde Krvomlýn stával. Zbylo tu jen uzavřené skalní obydlí, jakých je v dole několik. Bydlívala v nich chudina, nejznámější je areál Suchého mlýna u Čihadel, ale i tu prý bydlívali loupežníci. Moc se tu nemlelo, přesto že v údolí bylo slyšet mlýnských kol klapot požehnaně.
Kokořín Máchou viděný je značně změněný
Romantismus v architektuře napáchal řadu škod, přestavby hradů v duchu harmonického ideálu mnohdy neodpovídají původnu.
Přestavba začala na zřícenině Kokořína později, majitel Jan Špaček stavěl v letech 1911-1919. I zástavba údolí se změnila, ale krásné roubenky tu zbyly.
Pokličky, pískovcové houbičky
Kraj je tu pískovcový, podloží měkké, lesy plné hub, některé trochu přerostly. Nedaleko Ráje narazíme na Pokličky. Pár desítek schodů nás vynese na plošinu k evropskému unikátu. Tvrdá železitá krusta na povrchu sedí na měkké pískovcové, neustále povětřím napadané noze.
Měkká skála vytvořila bizarní útvary, další vytesal člověk, například skalní obydlí nebo skulptury jako u Želíz, kde tvořil proslulý Václav Levý. Čertovy hlavy shlížejí do údolí a hlídají jednu z cest k čarokrásnému Kokořínsku.
