Článek
Výstava v Městském muzeu v Ústí nad Orlicí dokumentuje vznik ústeckého divadla, které v roce 1993 dostalo do názvu jméno svého geniálního projektanta, významného českého architekta Kamila Roškota.
Roškotovo divadlo se stalo v Ústí nad Orlicí dominantou Husovy ulice a jako jeden z nejproslulejších architektonických projektů, postavený ve funkcionalistickém stylu, patří mezi skvosty první poloviny 20. století. Je jedním z nejlepších moderních divadel u nás, a proto bylo v roce 1978 zařazeno na seznam kulturních památek v ČR.
Výstava tak provází návštěvníka počátky jeho výstavby v letech 1935 - 1936. Postaveno bylo ze sbírek občanů, podnikatelů, místních spolků a institucí na základě výběru komise projektu Kamila Roškota. Slavnostní zahájení poklepáním na základní kámen bylo uskutečněno 7. června 1935 tehdejším starostou města, Jindřichem Nygrínem .
Na základě zapůjčených materiálů z archivu architektury a stavitelství Národního technického muzea v Praze se lze seznámit i s osobností a životem architekta Kamila Roškota (29. 4. 1886 ve Vlašimi - 12. 7. 1945 v Paříži).
Průvodcem jeho životem se stávají doklady o jeho studijních letech a cestách po Německu, Belgii, Nizozemsku, Anglii, Itálii, Tunisku, Alžírsku a z významné řady děl československé pavilony na výstavách v Miláně, Chicagu, New Yorku a pavilon Prahy v Brně. Účastnil se asi 60 soutěží v ČR i zahraničí. Je také spoluautorem letiště v Ruzyni.
K nejzajímavějším exponátům patří model divadla v Ústí nad Orlicí (dnes Roškotova), který vznikl pro potřeby výstavy "Deset století architektury", jež se uskutečnila v roce 2001 na Pražském hradě a je nyní součástí stálé expozice oddělení architektury a stavitelství Národního technického muzea.
O osobním životě tvůrce vypovídá jen publikovaný článek v roce 1945 jeho přítelem Františkem Černým. Kamil Roškot byl člověk velice skromný a přímočarý, což bylo mnohdy příčinou různých nepříjemností. Nikdy nevedl žádné záznamy ani smlouvy, korespondenci bez otevření pálil. Jeho pracovní stůl jen pokrývala řada nejrůznějších návrhů staveb realizovaných i nerealizovaných, které jsou dokladem mistrovského kreslířského umu a citu pro monumentální architektonickou formu.
I když byl zprostředkovatelem racionální moderny a kubismu předválečné generace a poválečné mládeže, orientované k funkcionalismu, zůstal ve své tvorbě vždy sám sebou.
Dále se lze seznámit s dokladem slov autora k projektu ústeckého divadla, kde popisuje vnitřní uspořádání jeviště i hlediště s hlavním cílem pohodlí a bezpečnosti obecenstva. Součástí je i řešení restaurace a kavárny a okolního parku.
Na toto navazují místní údaje o nutných rekonstrukcích interiéru v letech 1979 až 1984, kdy byla navíc modernizována pod dohledem památkářů elektroinstalace, technické zařízení jeviště, opraveny omítky, střecha a kotelna převedena na plyn.
I v současné době divadlo prochází další obměnou sedaček, podlahové krytiny a výmalbou sálu.
