Článek
Tihle kolem osmi centimetrů velcí motýli jsou skutečnými mistry letu. Tisíce kilometrů dlouhou cestu z oblasti Velkých jezer, rozkládající se na pomezí Kanady a USA, zvládnou za několik týdnů. Denně urazí až 120 kilometrů.
Využívají při tomto ojedinělém výkonu právě svých výjimečných letounských schopností. Místo aby třepotali křídly, využívají vítr a plachtí. Když fouká slabě, nabídnou mu co největší plochu, když silně, sklopí křídla do takového úhlu, aby je nepoškodil. Při protivětru letí při zemi, kde je jeho síla nejmenší.
Na podzim do Mexika dorazí kolem 100 milionů monarchů, jara se jich dožije polovina. Ta pak vyráží na cestu zpět do Kanady. Samičky zanechají v prériích USA svá oplodněná vajíčka, jejichž nakladení zaplatí životem. První generace jejich potomků se ale do Mexika nepodívá. Stačí ale během dvou měsíců co by housenka pětkrát vyměnit kůži, vyvinout se v motýla, naklást vajíčka a - umřít. Teprve jejich děti mají šanci se vrátit do Mexika, ale pouze v případě, že teplo na severu netrvá dlouho. Pokud je tomu naopak, stihne se v prériích vylíhnout třetí či čtvrtá generace. Ta pak najisto zamíří do mexických hor, kde pokryje celé stromy od kmene přes větve až po listy.
Monarchové jsou houževnatí, přežívají díky umění vytvořit pevně semknutou formaci. Lépe tak udržují tělesnou teplotu a nepřízni počasí vystavují jen malou část těla. Na jediném stromě odpočívají statisíce motýlů.
Pomůže rezervace?
Ještě v polovině sedmdesátých let neměl svět tušení, kde monarchové zimují. Až časem se podařilo najít utajené zimoviště ve státě Michoacán v horách středního Mexika. Tato lokalita o rozloze 56 tisíc hektarů byla vyhlášena biosferickou rezervací Reserva de la Biosfera de la Mariposa Monarca a v roce 2008 zapsána na seznam světového dědictví.
Přesto budoucnost monarchů není jistá. Mohou za to právě Mexičané, kterým je rezervace trnem v oku. Mnohem raději by lesy vykáceli, aby na získaných pozemcích mohli pěstovat nejrůznější plodiny. I když to vláda zakázala, dělají to ilegálně.
Je otázkou, zda pochopí, že výnos z kukuřice bude mnohem menší, než příliv peněz, který do oblasti přináší turisté, lační vidět motýlí kočovníky.
Motýlí rekordmani
Dlouhozobka svízelová létá rychlostí až 55 km/h, je schopna ale letět až 87 km/h. Zatímco denní motýli mávnou křídly za sekundu 10krát, dlouhozobka to zvládne až 80krát.
Největším motýlem je samice ptakokřídlece Alexandrina s tělem dlouhým až 8 cm, rozpětím 31 cm a celkovou hmotností 12 gramů.
Nejtěžším motýlem s rozpětím křídel až 27 cm a plochou 260 cm2, je martináč císařský z Nové Guineje.
Titul nejmenšího motýla u nás má drobníček šťovíkový s rozpětím křídel jen 3,5 mm.
Motýli patří k druhově nejbohatšímu řádu, na světě je známo více než 150 tisíc různých druhů.