Článek
„Je úplně jedno, odkud doktor pochází. Jestli z Ukrajiny, z Ruska nebo ze Slovenska. Všichni teď táhneme za jeden provaz,“ říká lékař Taras Zakharchuk, který pracuje na chirurgickém oddělení přerovské nemocnice od léta 2018, jeho profesní pouť začala ale na Ukrajině v roce 2015 po získání diplomu z medicíny.
„Dva roky jsem pracoval ve fakultní nemocnici. Podmínky na Ukrajině ale nejsou ideální a pro mladého doktora už vůbec ne. Věděl jsem, že to tak nepůjde dál a musím jet někam do Evropy,“ přiznal mladý doktor.
Na nástěnce v nemocnici ho zaujal obyčejný leták o tom, že Česká republika hledá doktory. Příliš dlouho neváhal a další rok a půl osmadvacetiletý lékař vyřizoval veškeré potřebné doklady a povolení.
Trpělivost a touha pracovat v cizině se nakonec přetavila v nástup právě do Nemocnice Přerov. „Měl jsem několik nabídek, ale zalíbilo se mi město i nemocnice a velkou roli odehrál primář chirurgie, doktor Alojz Haninec, který mě od začátku oslovil skvělým a pozitivním přístupem,“ uvedl Taras Zakharchuk s tím, že po nástupu si musel udělat aprobaci k potvrzení vysokoškolského diplomu z Ukrajiny. Skládala se z několika části a zdravotnickou posilu ze západu Ukrajiny zaměstnala na další rok a půl.
Nyní se Taras Zakharchuk postavil v Přerově do první linie v boji s koronavirovou epidemií. „Tým COVID v přerovské nemocnici potřeboval lékaře, a tak jsem se přihlásil, že na infekční oddělení půjdu já,“ řekl a vysvětlil, proč se tak rozhodl: „Hlavním cílem je samozřejmě pomáhat. Je celosvětová pandemie a beru to jako svou povinnost. Je potřeba tam být.“
Kromě delšího oblékání do ochranných pomůcek a následné manipulaci s nimi po ukončení směny charakterizuje lékař práci v COVID týmu jako na běžném oddělení. „Samozřejmě je to psychicky náročnější práce, člověk musí sledovat, aby nedošlo byť jen k minimální chybě, protože ta může ohrožovat mě i celý personál oddělení,“ poznamenává.
Od začátku pandemie tak ukrajinský lékař pomáhá v první linii Čechům v České republice, čímž přidělává ale vrásky svým nejbližším, mamince a mladší sestře, v rodné vesnici Lanchyn na západě Ukrajiny. „S rodinou si volám téměř každý den. Maminka má o mě strach, ale já to beru jako povinnost,“ zdůraznil Taras Zakharchuk.
Těší ho, že stihl navštívit rodinu na Ukrajině ještě letos v lednu, než COVID–19 zcela změnil scénář světového dění. Jako ukrajinský občan má sice cestu domů volnou, ale momentálně návrat neplánuje.
„V přerovské nemocnici se mi pracuje skvěle a velice si cením práce všech kolegů z COVID týmu,“ pochvaluje si mladý lékař přerovské chirurgie a na závěr dodává: „Současná situace s koronavirem mi dala nové zkušenosti. Zároveň snad všem ukázala, jak opravdu potřebné jsou pro společnost profese jako hasiči, policisté, lékaři, zdravotní sestry, ošetřovatelé či učitelé.“