Článek
Tak pojďme a posuďme pravdivost úsloví, že kdo neviděl Knóssos, jako by nebyl na Krétě.
Nejstarší osídlení ostrova se datuje do doby neolitu - 7. tisíciletí př. n. l., nás však zajímá doba bronzová a již zmínění Mínojci a jejich kultura. Právě oni vybudovali kolem roku 1900 př. n. l. na výšině zvané Kefalu zhruba osm kilometrů jižně od hlavního města Heraklion "palác" či spíše fungující bohaté město, nad nímž nezbývá než žasnout. Vždyť se tak stalo téměř před čtyřmi tisícovkami let!
Jeho ruiny objevil roku 1878 krétský obchodník a starožitník Minos Kalokairinos, ale Turci další práce zakázali. Po vyhlášení autonomie naopak okolnosti přály Arthuru Evansovi, britskému archeologovi, který zde zahájil práce v roce 1900 a během několika měsíců odkryl velkou část paláce. Práce pak pokračovaly desítky let a přinesly Britovi uznání ve světě i na ostrově. Jeho busta, umístěná nedaleko za vstupem, vzdává hold slavným objevům.
Palác Knóssos byl hlavním sídlem vladaře starobylé Kréty, krále Mínoa, považovaného za přímého potomka boha Dia, který v přestrojení za zlatého býka svedl krásnou Europu, unesl ji právě sem, kde porodila syna. Poté, co Mínos dospěl, vládl ostrovu a vybudoval pozoruhodnou námořní flotilu. Síle loďstva věřil natolik, že nepovažoval za nutné stavět obranné hradby kolem svých sídel.
Knóssos, komplex s více než tisíci místnostmi, byl v době své největší slávy (kolem r. 1400 př. n. l.) nejen sídlem krále, ale i rozsáhlým administrativním, politickým i náboženským centrem minojské civilizace, ve kterém žilo několik tisíc obyvatel a který ukrýval velké bohatství.
Jednotlivé místnosti navzájem propojovala síť chodeb a schodišť, lemovaná velkými červenohnědými nebo černými sloupy. Připomíná labyrint - toto slovo (v řečtině labyrinthos) je ovšem odvozeno od všude přítomných symbolů dvojitých seker - tzv. labrys.
Centrem jedinečného celku bylo nádvoří vyvýšené o několik metrů nad okolním terénem. Odtud lze pozorovat, že palác měl čtyři několikapatrová křídla, rozdělená na místnosti pro krále a královnu, skladiště, administrativní prostory i obydlí. Mínojci využívali i vodovod a měli k dispozici koupelny. V ruinách se dochovalo také množství nádob nebo nástrojů. Nádoby zvané pithy se používaly pro skladování obilí a oleje.
Srdcem paláce je sál s trůnem z alabastru a kamennými lavicemi po obvodu. Stěny zdobily reliéfy a fresky fantastických i skutečných zvířat, lidí a rostlin. V komnatě královny se nachází slavná freska s delfíny. Nikde ani stopa po výjevech s válečnou tematikou jako třeba v egyptských hrobkách a palácích. Svědčí to o mírumilovnosti Mínojců? Vše tomu nasvědčuje.
Toto je jen krátký nástin odkrytých částí paláce, ty zbývající už jistě "objevíte" sami. A co dodat na závěr? Evans i jeho pokračovatelé dostavují ruiny paláce do původní podoby po svém, tedy pomocí betonu apod., což většinou kazí "umělecký" dojem. Na druhou stranu tím získáme představu o vzhledu budov.
Palác Knóssos se tak stane trvalou vzpomínkou na Krétu a na setkání s úžasnou mínojskou civilizací.
