Článek
Hřbitov je obehnán masivní ohradní zdí z kamene a cihel, pocházející pravděpodobně z 60. let 18. století. Na hřbitově je možné nalézt kolem 4 000 náhrobků, umístěných v hustých nepravidelných řadách ve směru východ-západ, velmi názorně ilustrujících vývoj židovské funerální plastiky na Moravě.
V Mikulově byla před druhou světovou válkou jedna z největších židovských obcí v České republice, avšak po válce se zpět vrátilo jen nepatrné množství obyvatel hlásící se k židovskému původu.
Přesto a možná právě proto se město stará o židovské památky a hřbitov s péčí. Obřadní síň u vstupu je opravená a nabízí informační letáky a také malou výstavu pro návštěvníky, kteří za symbolické vstupné 30 korun mohou zhlédnout historii nejméně 500 let starou. Některé náhrobky jsou opravené, jiné vidíme ležet naskládané na sebe a další se mírně sklání k zemi, a to jakoby pod tíhou minulosti.
V budově obřadní síně je garáž, v níž stojí pohřební kočár, který vozil nebožtíky na jejich poslední cestě. A opět se dovídáme od průvodkyně jeho historii. Kočár není z místního hřbitova, je zapůjčený ze Slovenska a při významných akcích jezdí s černými koňmi po Mikulově. Jen těžko ale pro takový ceremoniál nalézají dobrovolníka v roli nebožtíka.
Další informace se váží k historii pohřebiště. Koncem 19. století byl celý areál rozdělen do sedmi skupin a řad, označených kombinací římských a arabských číslic. Nejstarším dochovaným čitelným náhrobkem je náhrobek Samuela ben Leb Aškenaziho z r. 1605. Poslední pohřby se na mikulovském židovském hřbitově konaly na podzim roku 1945, kdy zde bylo pochováno 21 exhumovaných maďarských židovských vězňů zdejšího pracovního tábora, kteří byli 15. dubna 1945 povražděni nacisty. Poslední zesnulý, který byl zde pohřben v roce 1949.
Při procházení tímto místem na vás doléhá ona dlouhá a strastiplná cesta životem tolika obyvatel židovského původu a jaké nenapravitelné škody způsobila druhá světová válka a holokaust. Hřbitov navštěvuje ročně kolem deseti tisíc návštěvníků, a to z celého světa.
A velmi těší inciativa zdejší správy, že připravuje projekt zmapování všech fotografií náhrobků, a to na internetovém portálu.
A tak opouštíme místo posledního odpočinku a napadá nás, zda se ještě někdy v budoucnosti může stát, že by velká část obyvatel tohoto města během pár let zmizela navždy. A s ní staletá historie jednoho národa a tvůrců zdejší kultury.
Na hřbitově se již nepohřbívá, i když je o toto velký zájem z řad potomků zde pohřbených Židů. Není to z důvodů nevstřícnosti, ale z piety k dříve pochovaným obyvatelům, jelikož nikdo již neví, zda na volném místě nebyl dříve hrob.
Obřadní síň židovského hřbitova
Pohřební kočár