Článek
Rozhledna tu stojí, postavena byla ale teprve nedávno, je využívána i pro telekomunikační účely. V poslední době je bojiště s rekonstruovaným a moderně pojatým muzeem častým cílem návštěvníků.
Ale krvavá řež Rakušáků a Prusů s 10 tisíci mrtvých, 8 tisící pohřešovanými, povětšinou tedy mrtvými, a 14 tisíci zraněnými žila v povědomí jen díky písničce o kanonýru Jabůrkovi a hospodě v Sadové. Dvaadvacet tisíc mužů padlo do zajetí, přes 7 tisíc koní bylo usmrceno.
Na několika čtverečních kilometrech tehdejšího bojiště je přes 460 pomníků, pohřebišť, památníků. Další desítky najdete rozesety na bojištích po severovýchodních Čechách. Prvá šarvátka začala u Náchoda. Po několika větších bitvách, u Václavic, u Trutnova, což byla jediná bitva, kterou Rakousko vyhrálo, se bojovalo u Jičína, Mnichova Hradiště až po konečnou řež u Králového Hradce.
Rakousko spoléhalo na pevnosti, Prušáci na výzbroj, ta se stala rozhodující. Konečné střetnutí se odehrálo na Chlumu u Hradce. Rakouská armáda o síle 200 000 mužů se začala shromaždovat na pravém labském břehu. Prusů bylo asi 250 tisíc mužů. Rakušáci čekali na nejvyšším bodě na Chlumu. Prusové útočili do kopce od rána, ale moderní rakouské dělostřelectvo je těžce decimovalo.
Posléze se ukázala převaha osobních zbraní, pruské jehlovky střílely daleko rychleji. Rakouští velitelé stále prosazovali útočící rojnice s nasazeným bodákem, Prusové je ze země mohli kosit ve velkém. Také rakouské spojení bylo zoufale pomalé, nevěděli, co se jim děje za zády.
Rakušákům se podařilo nepřítele vytlačit z protějšího Svíbského lesa a předčasně nechali kapelou zahrát Radetzkyho marš. Protože rakouský velitel nevěděl, kde je vlastně nepřítel, podařilo se Prusům postupně se dostat do rakouského týlu a nepřítele vyhnat. Kdyby měl velitel rozhlednu, mohl Prušáky porazit. I když je to pole bitevní, muzeum i pomníky jsou zajímavé, a procházka hezká a nenáročná.
