Hlavní obsah
Foto: Vratislav Konečný

Masakr u Hradce Králové zavinila rakouská neinformovanost

Kdyby stála 3. července 1866 na Chlumu u Hradce rozhledna, mohla jedna z největších bitev 19. století dopadnout možná jinak. Válka Rakouska a Pruska rvoucích se o vedoucí úlohu v Německém spolku byla rozhodnuta za pouhý měsíc. Jedna z nejdůležitějších bitev na našem území byla dlouhá léta opomíjena.

Foto: Vratislav Konečný
Masakr u Hradce Králové zavinila rakouská neinformovanost

Rozhledna tu stojí, postavena byla ale teprve nedávno, je využívána i pro telekomunikační účely. V poslední době je bojiště s rekonstruovaným a moderně pojatým muzeem častým cílem návštěvníků. 

Ale krvavá řež Rakušáků a Prusů s 10 tisíci mrtvých, 8 tisící pohřešovanými, povětšinou tedy mrtvými, a 14 tisíci zraněnými žila v povědomí jen díky písničce o kanonýru Jabůrkovi a hospodě v Sadové. Dvaadvacet tisíc mužů padlo do zajetí, přes 7 tisíc koní bylo usmrceno. 

Na několika čtverečních kilometrech tehdejšího bojiště je přes 460 pomníků, pohřebišť, památníků. Další desítky najdete rozesety na bojištích po severovýchodních Čechách. Prvá šarvátka začala u Náchoda. Po několika větších bitvách, u Václavic, u Trutnova, což byla jediná bitva, kterou Rakousko vyhrálo, se bojovalo u Jičína, Mnichova Hradiště až po konečnou řež u Králového Hradce.

Rakousko spoléhalo na pevnosti, Prušáci na výzbroj, ta se stala rozhodující. Konečné střetnutí se odehrálo na Chlumu u Hradce. Rakouská  armáda o síle 200 000 mužů se  začala shromaždovat na pravém labském břehu. Prusů bylo asi 250 tisíc mužů. Rakušáci čekali na nejvyšším bodě na Chlumu. Prusové útočili do kopce od rána, ale moderní rakouské dělostřelectvo je těžce decimovalo. 

Posléze se ukázala převaha osobních zbraní, pruské jehlovky střílely daleko rychleji. Rakouští velitelé stále prosazovali  útočící rojnice s nasazeným bodákem, Prusové je ze země mohli kosit ve velkém. Také rakouské spojení bylo zoufale pomalé, nevěděli, co se jim děje za zády. 

Rakušákům se podařilo nepřítele vytlačit z protějšího Svíbského lesa a předčasně nechali kapelou zahrát Radetzkyho marš. Protože rakouský velitel nevěděl, kde je vlastně nepřítel, podařilo se Prusům postupně se dostat do rakouského týlu a nepřítele vyhnat. Kdyby měl velitel rozhlednu, mohl Prušáky porazit. I když je to pole bitevní, muzeum i pomníky jsou zajímavé, a procházka hezká a nenáročná.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků