Článek
Jaký tvar mi Marta dá? Vystoupám do výšky jako váza, nebo se rozliji do šálkovité šíře? Kruh se točí, hlína stoupá, Marta zkušenými tahy vykrouží nádherně syrový tvar vázy. Jak prosté, ale jak krásné.
Hrnčířka stírá nerovnosti povrchu. Mohla by to dělat se zavřenýma očima, s hlínou jsou v letitém souznění. Než bude výrobek určený k prodeji, čeká ho ještě dlouhá cesta.
Maříž byla na odstřel
Pestrobarevná mařížská keramika je známá nejen u nás, prodává se do celého světa. Je pozoruhodná tím, že se na ni kreslí glazovacími barvami, kreslíři si obrázky a motivy vymýšlejí podle rozpoložení a nálady. Musejí být permanentně veselé, keramika je úsměvná i usměvavá v každém kousku.
Je to veselý svět v malé osadě nedaleko Slavonic na okraji České Kanady. Maříž bývala kvetoucí vsí se zámkem, za totality se změnila v pohraniční otrhanou zanedbanou osadu. Maříž neměla existovat, chtěli ji zničit, jako se to stalo například s osadami u Nové Bystřice.
Bum, vyletěly do povětří, v pásmu neměly co dělat. V minulém století zažila Maříž dva odsuny - nejdřív se museli po válce pakovat Němci, po roce 1958 i Češi. Z domů zbyly ruiny.
Zrození přišlo ze Sklepa
V roce 1989 pomáhal sklář a malíř Kryštof Trubáček s kamarády z divadla Sklep odstraňovat zbytky drátěné železné opony. Maříž mu učarovala, hororově krásné vsi propadl. Roku 1991 se zde rozhodl vytvořit centrum tradiční keramické výroby.
Spolu s dalšími malíři se pustili do práce, v nápadech je nic neomezovalo, jen museli zachovat kladný náboj, veselé barvy. Po manželově smrti v roce 2000 vede vyhlášenou dílnu Markéta Trubáčková. Spolupracuje s významnými výtvarníky, keramika je pestrá, neokouká.
Třeba budete mít chuť si namalovat i svůj vlastní hrnek, schránku na máslo, pohár, vázu. Máte možnost.
Zájem o vlastní výrobky je přenáramný, hlavně děti mají skvělé nápady, do bílé polevy dokáží vhmotnit úžasné věci, dospěláci k tomu přistupují pragmaticky.
Hlína promlouvá
V dílně mi Marta vysvětluje, jak se hlína při dotyku chová.
„Musíte ji nechat uležet, pak teprve přijde na kruh,“ dodává a další bochan dostává tvar. Tentokráte je to kónický hrníček. „S kousky, které mají ouška, hubičky, zkrátka ne rovný povrch, to je opravdu hraní si. Musíte vystihnout okamžik, kdy se ke korpusu musí ouško přidat. Keramika tu poté dva týdny pozvolna vysychá, než jde do pece,“ ukazuje na řadu hrnků na regálu.
Vždyť je to tak snadné…
Mám chuť si nechat plácnout kus hlíny na kruh, zanořit do ní ruce a už by to jelo, už by se mi pod rukama svíjely hliněné dívčí boky…
Vidím to dílo veliké, co Maříž přesahuje. Marta mě ale klidní, že sama občas také něco zkazí, předělá. Návrat do reality je rychlý.
Komplex Oaza zahrnuje dílnu, prodejnu, dílničku pro příchozí, v létě můžete vytvářet vlastní motivy venku, dále restauraci, ubytování.
