Článek
Pohodlně jsme přijeli z Rokycan do autobusové zastávky Strašice-Huť a vykročili po žluté turistické značce k okraji bývalého vojenského újezdu. Zde jakékoliv turistické značení končí, jen některé lesní cesty jsou pojmenovány a označeny tabulkami s názvy - např. Lesní cesta Josefka nebo Míšovská.
Orientovali jsme se podle mapy v mobilním telefonu a rovněž podle klasické mapy. Po zhruba čtyřech kilometrech jsme došli k zámečku Tři trubky a prohlédli jsme si jeho exteriér. Především na této části cesty cedule upozorňují: Vstup zakázán. Prostor bez pyrotechnické asanace. Znamená to neopouštět asfaltové a zpevněné trasy, po nich se lze k zámečku pohodlně dostat.
Lovecký zámeček poblíž soutoku Třítrubeckého (dříve Černého) a Padrťského potoka byl vybudován na konci osmdesátých let 19. století Jeronýmem Colloredo-Mansfeldem. Stavbu navrhl vídeňský architekt italského původu Camillo Sita v duchu doznívajícího romantismu. Po zřízení vojenské střelnice byla z interiérů většina loveckých sbírek přesunuta na Dobříš. V roce 1930 v tomto nově upraveném loveckém zámečku přespal prezident Tomáš Garrigue Masaryk.
Odtud již pomalu stoupáme směrem k Padrťským rybníkům, což logicky vyznívá zvláštně, jelikož rybníky se nalézají zhruba ve stejné nadmořské výšce, ale z důvodu nutnosti dodržovat trasu výletu po zpevněných cestách je třeba jít po trase, která nevede hned přímo k uvedeným vodním plochám.
Když jsme vystoupali nad údolí Padrťských rybníků a bývalou obec Padrť, ráz krajiny se změnil. Spatřili jsme rozsáhlou plochu, před námi byl vidět i zasněžený vrch Kočka s nadmořskou výškou 789 m n. m. Další zvláštností tu je, že v zatáčkách se povrch asfaltových cest klesajících do údolí Padrťských rybníků mění na dlažební kostky. Před námi byla rozsáhlá plocha využívaná dříve zřejmě k výcviku tankových jednotek, a proto jsou v zatáčkách ony dlažební kostky - na planině jsou občas vidět i staré terče.
Tuto část vojenského prostoru zabral německý wehrmacht a poté čs. armáda. Nalézaly se zde obce Padrť (ta především kolem rybníků) a Přední Záběhlá a Zadní Záběhlá nad rybníky v lese. Obce, stejně jako i další, jež byly vysídleny v roce 1939 německým wehrmachtem, se po osvobození vrátily zpět, aby vzápětí po komunistickém převratu byly podruhé, již definitivně vystěhovány a srovnány se zemí.
Pomalu, jak cestou klesáme, míjíme další, menší rybníky, až jsme se dostali k Dolejšímu Padrťskému rybníku - jeho plocha zabírá 65 hektarů, Hořejší Padrťský rybník má 115 hektarů. Jelikož jsme měli v nohou přes 12 kilometrů cesty v mrazivém počasí - zvláště na planině u rybníků ledový vítr snižoval pocitovou teplotu, rozhodli jsme se vydat do další značené Míšovské lesní cestě do stejnojmenné obce s vyhlášeným občerstvením u silnice.
Hořejší rybník jsme tak minuli, vystoupali do výšky 700 m n. m. a poté po opět jako podle pravítka nakreslené silnici klesali až do Míšova.
