Článek
Vánoce se tu slaví 25. prosince a světoznámý je silvestrovský ohňostroj nad funchalským přístavem. Ale Madeira je krásná i bez oslav, i když Festa da Flor, svátek květů o Velikonocích, je botanická Óda na radost.
Květináč v moři
Ostrov se stal láskou rakouské císařovny Sisi, v hlavním městě Funchalu stojí její socha. Na návštěvu Madeiry (1860) přijela za bouře, připoutána ke stěžni plachetnice. Pozoruhodná a nepochopená panovnice toho schopná byla, její dvorní dámy potupně blinkaly podpalubí.
Květináč ve vodě, to je Madeira, podobných přívlastků o ostrově v Atlantiku je bezpočet. Všechny výstižné, koloběh barev je neuvěřitelný. Vody tu mají, co hrdlo ráčí, průzračnou studenou stékající z hor, průzračnou teplou, která portugalský klenot omývá. Na Madeiře stále něco kvete, paleta barev tu slaví Vánoce.
Levády lákají
Za koupáním se na ostrov nejezdí, pláže jsou kamenité a jen na několika místech, za povalováním na písku se jezdí na vedlejší ostrov. Návštěvníky táhnou stovky kilometrů cest podél zavlažovacích kanálů - levád. Kdysi pouhá pomůcka k svedení vody na pole je největší turistickou atrakcí ostrova.
Délka cest se odhaduje na 2500 kilometrů. Úzkým kanálem proudí voda, u některých si místní přivydělávají prodejem občerstvení, některé vedou naprostou divočinou a místy ve skalách proraženými desítky metrů dlouhými tunely.
Většina levád vede z hor, jejichž vrcholky jsou v mracích (až 1880 metrů) a teplota na nich se mnohdy blíží nule, zatímco u moře se pečete v žáru přes 30 stupňů.
Prý tu kvete na 2000 druhů rostlin, to se nepočítají orchideje v botanické zahradě. Tady se zatím sucha bát nemusejí, voda z oceánu se nad ostrovy sráží a závlahy jsou přirozené a stálé. Divoce rostoucí hortensie všech barev, s obřími palicemi květů rostou téměř u každého domu, mezi nimi se noří oranžovo modré zobáky strelícii.
Madeira má výhodu, že není přeturistovaná, zaplavená betonovou hradbou hotelů. Vláda si stanovila pevnou kvótu turistické obleženosti a tu dodržuje.
Z tepla do vlezlé zimy
Severní pobřeží je daleko divočejší, jízda podél moře mlátícího vlnami o skály je fantastická. Ve Funchalu, kde to tepe ve dne i v noci, je na triko, pokud se vydáte lanovkou do kopců, třeba ke hrobu posledního císaře rakouského a krále českého Karla I., který tu zemřel v exilu, už je o něco chladněji.
Pěknou kosu jsem zažil na túře po horách, déšť, mlha, že chvílemi podle levad nebylo na krok vidět, studený vítr. Pak se mraky roztrhaly, obloha vymetená, nebeský blankyt spadl k tmavé modři do moře.
Nezapomenutelné jsou Balconas, nádherné skalní útesy na hlubokým údolím, Orlí skála, hora Areiro, města Santana, lobos, Moniz, poloostrov Sao Lourenco...
Madeiru musíte vidět, veškerý popis je pouhé skládání slov.
Samozřejmě k ostrovu patří vynikající gastronomie, vždy připomínaná espada, ryba z hlubin oceánu, madeirské víno. Kdo jednou ostrov okusil, bude se chtít znovu vrátit.
