Hlavní obsah
Foto: Vratislav Konečný

Kysličník uhličitý na dně Zbrašovských aragonitových jeskyní v minulosti zabíjel

Zabíjí zákeřně, smrt přichází nečekaně, bezbolestně. V podzemí zbrašovských jeskyní v Teplicích nad Bečvou zabila v roce Čenka Chromého, který podzemní prostory v roce 1912 s bratrem Josefem objevil. Jeskyně se nacházejí asi 3 kilometry od Hranic na Moravě.

Foto: Vratislav Konečný
Kysličník uhličitý na dně Zbrašovských aragonitových jeskyní v minulosti zabíjel

Obdobnou „nálepku smrti“ mají i Psí jeskyně u Neapole nebo Údolí smrti v Yellowstone v USA.

V malém lze spatřit výrony plynu i v západočeské rezervaci Soos, kde probublávají v mofetách. Tady se občas najdou mrtvolky ptáků, kteří se v touze napít se, udusili.

Vše prozradila pára

Bratři Chromí zjistili, že ze skalní štěrbiny ve skále lomu na kopci Baránka stoupá v zimě sloupec páry. Znamenalo to, že se ve skalách nacházejí prostory s teplým vzduchem. Pára byla cítit charakteristickým pachem minerálních vod, které na Hranicku nejsou vzácností.

Štěrbinu pracně rozšířili a narazili na lomený komín, kterým se mohli v roce 1913 s velkými obtížemi spustit do podzemí. Postupovali s hořícími kahany, ty jim napovídaly pohybem plamene, odkud jde průvan, kde jsou další prostory. Také zaznamenaly nebezpečný plyn, jehož hladina se v objevených prostorách měnila. (Plyn se však drží v nejspodnějších prostorách, nyní jeho koncentraci bedlivě hlídají moderní čidla. Při dosažení nebezpečných hodnot by se změnila i prohlídková trasa, popřípadě se prostory uzavřely).

Při průlezu úzkých chodeb se náhle zjevily velké dómy se sintrovou výzdobou, která je ale proti Moravskému krasu minimální. 

Světovým unikátem jsou gejzírové stalagmity

V jeskyni jsou v malém zastoupeny všechny krápníkové formy - stalagmity, stalaktity, stalagnáty. Vše vytvořia teplá kyselka, která probublává v devonských vápencích. Gejzírové stalagmity vypadají jako sopka a o jejich vzniku se vedly spory. Převážila teorie takzvané raftové cesty. Je to patrné i na průřezu ukázkového kužele.

Vápencové, sintrové, lupínky se hromadily na dně jezírek. Voda se postupně odpařovala, na hladině plavaly „rafty“a skapávající voda od stropu je rozbíjela a poslala ke dnu. Jedna vrstva se pokládala na druhou, kužel vprostřed je vyhlouben další kapající vodou. Původní teorie hovořila o tom, že se tvořily vodou přiváděnou středem pod tlakem a stékající po stěnách. Proto dostaly název gejzírové.

Aragonitové krystaly jsou také vzácností, rostou jako jehlice rostou všemi směry a vypadají jako solné krystaly. Raritou jsou "koblihy". Tvarem i barvou kalciové útvary s příměsí oxidu železa připomínají sladký pokrm.

Od koblih po Ježka

S koblihami se seznámíte v Koblihové síni, gejzírové útvary jsou v části zvané U Antoníčka. Asi nejhezčí je Gallašův dóm, tady vede lávka nad jezírky. V jedné z puklin je na dně zrcadlo, odrážející skalní aragonitový útvar Ježek.

V Jurikově dómu uvidíte komín, kterým bratři Chromí sestoupili poprvé na dno. Na Oponě jsou nádherné aragonitové krystaly, měří až 8 centimetrů. Následuje jeskyně U krokodýla, Turecký hřbitov charakteristický gejzírovými stalagmity. Poslední jeskyní je Mramorová. 

V roce 1997 se jeskyněmi prohnala zkázonosná povodeň, která podzemí zanesla bahnem, nyní je chrání ocelová vrata. 

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků