Hlavní obsah
Foto: Muzeum Kroměřížska

Kroměřížské muzeum připomíná 140. výročí narození malíře Maxe Švabinského

Až do konce letošního roku je na schodišti Muzea Kroměřížska k vidění expozice věnovaná slavnému rodákovi, rytci a malíři Maxu Švabinskému. Muzeum vystavuje sedmnáct fotografií z jeho poslední návštěvy města, které dokumentují oslavy šedesátin Maxe Švabinského v Kroměříži v roce 1933.

Foto: Muzeum Kroměřížska
Kroměřížské muzeum připomíná 140. výročí narození malíře Maxe Švabinského

„Bylo to naposledy, kdy Max Švabinský osobně navštívil Kroměříž. Po další léta udržoval kontakt s rodným městem již pouze prostřednictvím korespondence nebo občasnými návštěvami Kroměřížanů v Praze. Na sklonku života se pak alespoň symbolicky do Kroměříže vrátil v několika příležitostných grafických listech, na kterých se zpodobnil v zákoutích Květné a Podzámecké zahrady," uvedla historička muzea Markéta Mercová.

Dokumentace oslav Švabinského šedesátin se stane součástí rozsáhlejší výstavy Kroměřížské události, která bude otevřena v květnu 2013 – kolem 150, mnohdy doposud nevystavených fotografií, bude zachycovat významné události, jak byly zaznamenány různými fotografy.

Kroměřížský památník

Max Švabinský se narodil 17. září roku 1873 v Kroměříži. Patří ke generaci malířů, která připravovala nástup našemu modernímu umění dvacátého století. Švabinského kreslířské a malířské začátky se v průběhu devadesátých let formovaly v průniku dobových tendencí plenérového realismu, symbolismu a secese. Rodinné prostředí a portrét byly východisky a jistotami, o které se opíral a z nichž čerpal pro svou tvorbu nejvíce podnětů. 

Od konce devadesátých let pobýval Švabinský s manželkou Elou často u Vejrychů v Kozlově u České Třebové. Tam ho inspirovala nejen krásná pohorská krajina, ale v Kozlově se zrodila také díla s intimní poezií jako je Kamélie či Rajky, tam také vznikl Chudý kraj a velké monumentální akvarelované perokresby Dvě matky a Velká rodinná podobizna, která patří k vrcholným dílům Švabinského. V Kozlově se také počátkem století začal soustavně zabývat grafikou, především leptem a mezzotintou. Za vysokou hodnotu grafické tvorby byl roku 1910 jmenován profesorem pražské Akademie. V listech Rajské sonáty z roku 1917 rozšířil svůj projev o dřevoryt a v té době už význam jeho grafické tvorby začal převažovat nad malířskou. 

V třicátých letech dostal příležitost vyjádřit se v monumentálních formách. Po mozaikách pro Národní památník na vrchu Žižkově kreslil kartóny pro tři barevná okna pražského svatovítského chrámu. V těchto dílech mohl dokonale uplatnit syntézu svého malířského a kreslířského nadání. Se stejně intenzivním výtvarným zájmem však v téže době dovedl navrhovat grafickou miniaturu poštovní známky. 

Max Švabinský zemřel 10. února 1962 a téměř až do posledních dnů kreslil. Příroda se mu omezovala na obzor chodovské zahrádky, později jen na okno, větvičku či motýla. I v tom však dovedl vyjádřit své celoživotní vyznání – obdiv a lásku k přírodě.

Svému slavnému rodákovi Kroměříž věnuje pozornost stále. V roce 1976 byl jako stálá expozice Muzea Kroměřížska otevřen Památník Maxe Švabinského, který prošel v roce 2002 zatím nejrozsáhlejší proměnou, která se dotkla vzhledu, vybavení i obsahu. V šesti sálech je chronologicky uspořádán výběr umělcova díla. Téměř 130 originálů (olejomalba, grafika, kresba) představuje sedm desetiletí Švabinského tvorby, kterými návštěvníky provádí katalog nazvaný Okouzlený milovník života.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků