Kroměřížské muzeum připomíná 140. výročí narození malíře Maxe Švabinského

„Bylo to naposledy, kdy Max Švabinský osobně navštívil Kroměříž. Po další léta udržoval kontakt s rodným městem již pouze prostřednictvím korespondence nebo občasnými návštěvami Kroměřížanů v Praze. Na sklonku života se pak alespoň symbolicky do Kroměříže vrátil v několika příležitostných grafických listech, na kterých se zpodobnil v zákoutích Květné a Podzámecké zahrady," uvedla historička muzea Markéta Mercová.

Dokumentace oslav Švabinského šedesátin se stane součástí rozsáhlejší výstavy Kroměřížské události, která bude otevřena v květnu 2013 – kolem 150, mnohdy doposud nevystavených fotografií, bude zachycovat významné události, jak byly zaznamenány různými fotografy.

Max Švabinský se narodil 17. září roku 1873 v Kroměříži. Patří ke generaci malířů, která připravovala nástup našemu modernímu umění dvacátého století. Švabinského kreslířské a malířské začátky se v průběhu devadesátých let formovaly v průniku dobových tendencí plenérového realismu, symbolismu a secese. Rodinné prostředí a portrét byly východisky a jistotami, o které se opíral a z nichž čerpal pro svou tvorbu nejvíce podnětů. 

Od konce devadesátých let pobýval Švabinský s manželkou Elou často u Vejrychů v Kozlově u České Třebové. Tam ho inspirovala nejen krásná pohorská krajina, ale v Kozlově se zrodila také díla s intimní poezií jako je Kamélie či Rajky, tam také vznikl Chudý kraj a velké monumentální akvarelované perokresby Dvě matky a Velká rodinná podobizna, která patří k vrcholným dílům Švabinského. V Kozlově se také počátkem století začal soustavně zabývat grafikou, především leptem a mezzotintou. Za vysokou hodnotu grafické tvorby byl roku 1910 jmenován profesorem pražské Akademie. V listech Rajské sonáty z roku 1917 rozšířil svůj projev o dřevoryt a v té době už význam jeho grafické tvorby začal převažovat nad malířskou. 

V třicátých letech dostal příležitost vyjádřit se v monumentálních formách. Po mozaikách pro Národní památník na vrchu Žižkově kreslil kartóny pro tři barevná okna pražského svatovítského chrámu. V těchto dílech mohl dokonale uplatnit syntézu svého malířského a kreslířského nadání. Se stejně intenzivním výtvarným zájmem však v téže době dovedl navrhovat grafickou miniaturu poštovní známky. 

Max Švabinský zemřel 10. února 1962 a téměř až do posledních dnů kreslil. Příroda se mu omezovala na obzor chodovské zahrádky, později jen na okno, větvičku či motýla. I v tom však dovedl vyjádřit své celoživotní vyznání – obdiv a lásku k přírodě.

Svému slavnému rodákovi Kroměříž věnuje pozornost stále. V roce 1976 byl jako stálá expozice Muzea Kroměřížska otevřen Památník Maxe Švabinského, který prošel v roce 2002 zatím nejrozsáhlejší proměnou, která se dotkla vzhledu, vybavení i obsahu. V šesti sálech je chronologicky uspořádán výběr umělcova díla. Téměř 130 originálů (olejomalba, grafika, kresba) představuje sedm desetiletí Švabinského tvorby, kterými návštěvníky provádí katalog nazvaný Okouzlený milovník života.