Článek
Výstava, kterou naleznete v budově Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje, představuje produkci samizdatových a exilových publikací.
V jejím názvu se objevuje citát z básně „A sbohem“ od jednoho z nejvýznamnějších českých básníků 20. století Jaroslava Seiferta, který sám patřil k zakazovaným autorům.
Policejní cenzura
I v demokratickém Československu (1918-1938) fungovala cenzura – například tzv. Malý tiskový zákon (zákon č. 126/1933 Sb.) znemožňoval dovoz zahraničních časopisů hanobících Československo nebo přikazoval otiskovat projevy prezidenta a členů vlády bez jakýchkoliv zásahů do nich.
„První výtisky periodik byly dodány policejnímu ředitelství, v menších městech bez státní policie pak okresnímu úřadu. Policejní úředník zaškrtl místa, která považoval za závadná, a takto označený výtisk poslal státnímu zastupitelství, které mělo o návrhu policie rozhodnout,“ uvádí se na výstavě. Pokud zabavení tisku potvrdil i krajský soud, policie spolu s četnictvem zabavila všechny výtisky.
Zásah totalitních režimů
Zánik Československa a vznik protektorátu v roce 1939 samozřejmě znamenal obrovský zásah do svobody slova. Veškerý tisk, film, literatura a další umělecká činnost byla řízena nacistickými činiteli.
Přesto se občas povedly velice odvážné kousky. Například 15. června 1942 vyšlo tradiční Večerní České slovo, které vyvolalo obrovský zájem čtenářů, což samozřejmě neuniklo gestapu. Na třetí straně vyšla báseň s názvem Přísaha českého dělníka od Jindry Lázničky.
„Báseň na první pohled truchlící za Heydricha, ovšem při čtení prvních slov shora dolů dávala úplně jiný smysl – výstrahu nacistům za vyvražděné Lidice,“ dočteme se na jednom z výstavních panelů.
Krátká svoboda v roce 1968
Po nástupu komunistů v roce 1948 cenzura opět začala naplno fungovat. V roce 1953 bylo rozhodnuto o zřízení centrálního cenzurního úřadu pod názvem Hlavní správa tiskového dohledu, který měl pobočky u všech krajských národních výborů. Rozhodnutí o vzniku cenzurního úřadu ovšem nebylo oficiálně publikováno, a to i přesto, že zaměstnával přes 500 cenzorů.
„Oficiální cenzurní úřad – Ústřední publikační správa – byl zřízen zákonem č. 81/1966 Sb. Tím byla cenzura v Československu oficiálně zlegalizována,“ uvádí se na výstavě.
Uvolnění nastalo, byť velice krátké, v roce 1968, kdy byla zákonem č. 84/1968 Sb. zrušena cenzura a Literární listy zveřejnily známé prohlášení Dva tisíce slov, které vrcholní představitelé NDR, Polska a Sovětského svazu vyhodnotili jako kontrarevoluční pamflet.
Co následovalo, všichni víme – 21. srpen 1968 nelze z našich dějin vymazat.
Výstava potrvá do 27. října.
