Hlavní obsah
PhDr.Radim Urbánek představil slovem i obrazem změny vzhledu vesnic, které přinesl technický rozvoj 19.století. Foto: Stanislava Dvořáková

K výrobním vesnickým objektům patřily také vzhledově atraktivní větrné mlýny

Ve středu 18. dubna pokračoval v Městské knihovně v Ústí nad Orlicí kurz o lidové architektuře atraktivním tématem vzhledu vesnic v 19. století vznikem nových výrobních technických objektů.

PhDr.Radim Urbánek představil slovem i obrazem změny vzhledu vesnic, které přinesl technický rozvoj 19.století. Foto: Stanislava Dvořáková
K výrobním vesnickým objektům patřily také vzhledově atraktivní větrné mlýny

Třetí přednáška PhDr. Radima Urbánka, ředitele místního muzea, o lidové architektuře vstoupila do časového úseku 19. století, kdy rozmach řemeslné výroby podstatně mění tradiční vesnická stavení a tím i celkový vzhled obcí.

V lidovém stavitelství dochází k rozšíření stavebních materiálů. Mimo původního dřeva, kamene a hlíny to je nově i vápno pro přípravu malty. Vznikají proto stavby na zpracování vápence, které jsou dnes ukázkou, jak se vápno kdysi zpracovávalo. K nevýznamnějším technickým památkám vápencového průmyslu v České republice pak patří stará vápenka u Třemošnice na Chrudimsku.

Vzhled staveb však ovlivňovaly i technologie s potřebou nových řešení odvodu kouře, vody, práce s ohněm a výroby potaše. Na základě širokého využití této soli kyseliny uhličité vznikají sklárny a další objekty s výrobními postupy při výrobě oděvů. V pazdernách, což jsou sušárny s kruhovými válcovými sušícími komorami, byl zpracováván len s následným bělením s pomocí potaše.

Lektor zde doplnil výklad o ukázky diapozitivů dochovaných objektů v Třemošnici, bělidla v Jablonném nad Orlicí a jediné dochované škrobárny v Čechách v Zámrsku.

Další změnu v půdorysu staveb přináší potřeba uchování větší úrody ovoce, kdy od počátku 19. století jsou stavěny speciální stavby sloužící k jeho sušení. Tato veškerá činnost vyžaduje výrobu nářadí a tím úpravu stavby o prostor s válcovým měchem, výhní, kovadlinou, samostatným komínem a s možností kování koní. 

Takováto kovárna pak představuje jedinečně zachovalé spojení řemeslnické dílny, hospodářského a obytného stavení. Barokní kovárnu si ve skutečnosti lze prohlédnout u Litomyšle.

Na konci 19. století období průmyslové revoluce si vyžaduje další rozvoj výrobních prostředků a technologií.

Staví se větrné mlýny, a to ve třech typech: sloupový (německý) s pevným dřevěným sloupem, který se natáčí proti směru větru podle svislé osy, holandský, což je zděná stavba na kruhovém půdoryse, kde se natáčí s vrtulí pouze střela, a malé otáčivé i neotáčivé, menších rozměrů i výkonu, v jednodušším provedení, které sloužily rodinám pro domácí potřebu.

S větrnými mlýny se v Čechách setkáme pouze v okrese Trutnov, jinak na Moravě zejména v oblasti Havířov-Ostrava.

Větší zastoupení a možnosti využití mají vodní mlýny. Již v dávnověku byly k drcení obilí používány mlýnské kameny, později upravené v otáčivé ruční mlýnky. K pohonu byla využívána síla zvířat zapřažených do žentourů, případně tzv. samotížní na pohon lidskou silou.

Další výklad byl zaměřen na zkvalitňování výrobního postupu od mlecích kamenů až po čistící zařízení v podobě porcelánových válců. Na konci 19. století a ve 20. století dochází k strojnímu pohonu a tím vyšší kvalitě mouky. Budovy se čtyřmi a šesti podlažími pak mají již charakter průmyslových staveb.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků